ENCOD BULETIN O DROGOVÉ POLITICE V EVROPĚ
č. 73, březen 2011
Chybějící element – Efektivní zapojení občanské společnosti
Realistická analýza nákladů a přínosů současné drogové politiky ukazuje, že prohibice je nejen neefektivní při řešení problémů, ale je také spojena se zásadními ekonomickými a lidskými ztrátami, které podporují vyloučení a stigmatizaci uživatelů.
Když přemýšlíme o změně tohoto scénáře, je důležité mít představu o modelu společnosti, jakou bychom chtěli mít, a o nástrojích potřebných k této změně. V mnoha zemích na celém světě jsou rozhodnutí v oblasti drogové politiky již po mnoho let v rukou politických vůdců a jsou určována mezinárodními dohodami a úmluvami, které neberou v úvahu účast důležitých aktérů jako jsou uživatelé, farmáři a zdravotničtí pracovníci.
Odlišný model rozhodovacího procesu a skutečná reforma drogové politiky jsou záležitosti, které se nevztahují pouze k veřejné správě, specifické politické straně nebo k zodpovědnostem jednotlivých politických vůdců. Je to společnost jako celek, kdo by měl vést svůj vlastní proces proměny.
Není možné vytvářet účelnou veřejnou politiku, spravedlivou a efektivní, kvalitní a uspokojivou, pokud nedochází k silné participaci dotčených občanů. Stejně tak je nemožné být protagonistou změn, pokud jsou lidé odrazeni současným status quo, které častokrát naplňuje společnost strachem a předdefinovanými „pravdami“.
Ve většině evropských zemí a dokonce i na úrovni OSN a EU nejsou zavedeny ani formální, ani neformální konzultace s občanskou společností. Bohužel, v oblasti drogové politiky zůstávají nové myšlenky přicházející od občanské společnosti zdaleka nejméně vítány. Každý, kdo sleduje pokusy o konzultace učiněné vládami nebo multilaterálními mezinárodními organizacemi bude souhlasit, že v oblasti drogové politiky něco chybí.
Pokud na jedné straně připustíme, že nějaké konzultace s občanskou společností v oblasti drog probíhají, na straně druhé můžeme pochybovat o výsledcích tohoto dialogu a jeho vlivu na samotnou změnu. K nedostatečné efektivitě přispívají dva hlavní faktory. Jedním je struktura konzultací, které často svedou dohromady skupiny s protichůdnými postoji, které musí dosáhnout „finální“ shody v jednotném doporučujícím dokumentu. To je to samé, jako kdyby se vlády rozhodly konzultovat zájmové skupiny ohledně nové regulace tabáku a požadovaly, aby zdravotničtí specialisté a tabákový průmysl dosáhly konsenzu ohledně společné sady doporučení. V praxi je výsledkem často „nejmenší společný jmenovatel“, který má jen malý, pokud vůbec nějaký dopad.
Druhý faktor může být popsán následovně: demokratické vlády, fungující na principu transparentnosti a spoluúčasti, se potřebují radit s občanskou společností, avšak: chtějí skutečně naslouchat? Dnes jsou dokonce i ty nejkonsolidovanější demokracie narušovány mocnými lobbystickými skupinami. V politických rozpravách stále silně dominuje „dvousektorový model“ státu a trhu, který zásadně podkopává schopnost občanské společnosti ovlivňovat důležitá rozhodnutí.
Můžeme se shodovat nebo rozcházet v pojetí perspektiv a způsobů, jak dosáhnout našich cílů. Některé organizace nebo aktivisté chtějí pokračovat v práci bok po boku s vládami ve snaze o postupné změny prostřednictvím dialogu a společných projektů, jiní preferují pracovat nezávisle a vytvářet tlak prostřednictvím opozice nebo implementovat řešení využívající mezer v zákonech či jejich překračováním. Zastávání různých pozic je dobré, chybou by bylo učinit je absolutními a ignorujícími realitu.
Při utváření nové drogové politiky musíme všichni kolektivně převzít zodpovědnost za změnu. V tomto procesu je nezbytná aktivní spoluúčast občanské společnosti na mnoha úrovních v celé řadě sektorů. Veřejná debata by se měla zakládat na vědeckých důkazech, které napomáhají ujasnit si myšlenky při hledání strategií změny. Je důležité mít na paměti, že jsme schopni sami autonomně zaujímat pozice coby aktéři účastnící se hledání a činění rozhodnutí, podněcování průlomů a vytváření nových směrů a možností. Nikoliv přizpůsobovat se světu, ale naopak aktivně se podílet na jeho utváření.
Všichni víme, že občané musí být vyslyšeni, protože oni jsou ti, kdo musí vést proces, jenž určuje jejich vlastní zdravotní a sociální podmínky. V současnosti je tento hlas efektivně vyslyšen pouze tam, kde si vlády uvědomují, že spoluúčast občanské společnosti není pouze záležitostí práv a spravedlnosti, ale také nejlepším způsobem, jak čelit výzvám k prosazování účinného využívání zdrojů, investovaných do veřejné politiky.
Smysluplné zapojení občanské společnosti je tím pravým smyslem demokracie a každý z nás by si tuto pravdu měl každodenně připomínat.
Autoři: Marisa Felicissimo, Řídící výbor ENCODu a Michaela Bitarello, PhD., psycholožka
Překlad: Michal
Creative Commons Attribution