Zdroj: Bushka.cz

15. května 2012

Bushka Bryndová, napsáno pro červnové číslo časopisu Magazín Legalizace

Profesor Lumír Hanuš, textová úprava a úvod

Jeden z nejznámějších Čechů působících v zahraničí, vědec Lumír Ondřej Hanuš, který už dvacet dva let pracuje na jednom z nejprestižnějších vědeckých pracovišť na světě zabývajících se léčbou konopím, nedávno vydal vědeckou práci o mozkových nádorech (gliomech) a jejich experimentální léčbě konopím. Jeho článek obsahuje velmi důležité poznatky týkající se léčby konopím obecně, a proto jsem požádala pana profesora o svolení převést jeho vědecký text alespoň z části do mluvy pochopitelné i pro nevědecky založený intelekt. Tam, kde je text dostatečně srozumitelný v původní podobě, jsem ho ponechala takový jaký je, a z práce cituji s vynecháním většiny cizojazyčných názvů, odkazů apod.

Dnes je již každému jasné, že léčebné účinky konopí nejsou výmyslem jeho náruživých konzumentů a/nebo zastánců jeho legalizace. Zákon by měl umožnit užívat konopí a jeho produkty k léčebnému účelu a naopak trestat vývozce a dovozce nelegálních drog a jejich dealery. V celém systému použití léčebného konopí je také nutné identifikovat nejen ty pacienty, kterým může přinést užitek a pomoci jim v nemoci, nýbrž i ty, kteří by na tom mohli prodělat a kterým by mohlo uškodit.

Konopí seté (Cannabis sativa L.) v sobě skrývá velký léčebný potenciál, který je lidstvu znám již několik tisíc let. Opomeňme tu nikdy nekončící diskuzi, zda existují různé druhy konopí (Cannabis sativa, Cannabis indica, Cannabis ruderalis etc.), či se jedná o pouhé odrůdy konopí setého. To není v naší otázce tak důležité. Důležitým faktorem je, že tím aktivním konopím, o které je zájem po všech stránkách, jsou samičí rostliny, a že to konopí, které se používá k rekreačním (vrcholky samičího květenství, obvykle známé pod názvem marihuana, a pryskyřice, která na těchto vrcholcích vzniká, známá pod názvem hašiš), či léčebným účelům se hodnotí především podle obsahu psychotomimeticky aktivního kanabinoidu, (-)-trans-delta-9-tetrahydrokanabinolu (známého pod zkratkou THC).

Lze říci, že v současné době je užívání konopí k rekreačním účelům v celém světě prakticky nelegální (uvědomme si, že vzácná výjimka vždy potvrzuje pravidlo) s výjimkou použití konopí k léčbě (a ta je řízená přísnými pravidly a to jen v několika zemích světa). Je starou známou skutečností, že ti, kteří díky nelegálnosti konopí na jeho pěstování a prodeji bohatnou, jsou vždy o krok před zákonem. Není proto divu, že se jim podařilo vypěstovat odrůdy, které často obsahují jen THC, a to v tak vysokých množstvích, že přírodní hašiš jim už nemůže konkurovat, a tak prakticky začíná existovat jen černý trh s marihuanou.

Zjištění aktivní látky v konopí v roce 1964, objev kanabinoidního receptoru v roce 1988 a izolace prvního známého endokanabinoidu z mozku v roce 1992 posunuly hranice našich možností v otázce objasnění účinku THC v lidském organismu a vlivu THC a endokanabinoidů na zdraví člověka. Vypěstováni odrůd s vysokým obsahem THC umožnilo nejen objasnit účinek této látky ve zdraví a nemoci, ale i jeho praktické použití v lékařství. A co více – z těchto odrůd byly izolovány také nové kanabinoidní látky, které se v běžném konopí vyskytují zjevně v nedetekovatelných množstvích a které mají také léčebný potenciál.

Dnešní využití konopí v medicíně

Pokud se dnes léčebné konopí používá v lékařství, je to pouze v paliativní medicíně. Nemoc sice neléčí, ale spolehlivě odstraňuje její negativní symptomy, které výrazně zkvalitňují nejen život pacienta, ale následně i jeho rodiny. V této léčbě je podstatné, že pacient má mnohdy dojem, že je zdravý, ale ve skutečnosti jsou odstraněny pouze negativní symptomy nemoci, která i přes toto pozitivum pokračuje kupředu. Nelegální používání konopí k léčbě není žádným překvapením. Když lékařská věda již nemůže pacientovi pomoci, pacient se neptá na legálnost použiti přírodní léčby. Prostě konopí použije, neboť mu pomáhá. Je to logické a přirozené. Negativní jsou na tom jen dvě věci: 1. pacient toto konopí koupi za každou cenu na černém trhu (a tam je ta cena opravdu vysoká), a tak je třeba si klást otázku, zda zákon v tomto případě ve skutečnosti nepomáhá pouze dealerům, 2. pacient neví, jaké kvality konopí používá, neboť nebyla provedena jeho chemická analýza, a tudíž jeho účinnost pro danou chorobu je nejistá (a navíc, bylo-li pěstováno na závadné půdě, mohou v něm být těžké kovy, herbicidy, pesticidy apod.). Pacient použije odrůdu, ve které vhodný poměr a množství léčivých látek je jednou příznivý a k léčbě vhodný, a podruhé marihuanu příliš silnou, či příliš slabou.

Vzhledem k tomu, že asi posledních 70 let (zhruba od roku 1937) je konopí nelegální, nešel jeho léčebny výzkum kupředu tak, jak by si zasluhoval. Proto se také dnes používá (či začíná používat) pouze v paliativní léčbě. Ti, kteří však konopí k léčbě používají prakticky nelegálně , vidí a prakticky se mnozí i sami na sobi přesvědčili, že působí i v léčbě kauzální a lze si jím i nemoc vyléčit či podstatně vylepšit. K naši lítosti je faktem, že aby bylo takto konopí používáno, je třeba výzkumu v preklinické i klinické praxi, což nám napovídá, že cesta k tomuto bodu je doposud dlouhá a trnitá.

Samoléčitelé bohužel obvykle neví nic o kvalitě konopí (o jeho obsahových látkách a jejich kvantitativním zastoupení v rostlině) a ani neuvádějí kritéria o sobě a stadiu své nemoci, takže tyto zprávy nemají tu hodnotu, která je potřebná k obecnějšímu hodnocení takovéto léčby, aby mohla být cíleně využitá v legální léčbě. Výzkum na tomto poli je v současné době prakticky veden pouze na laboratorních zvířatech a in vitro. Nikde ovšem není psáno, že to, co funguje na laboratorním zvířeti nebo in vitro, bude fungovat i in vivo u člověka. Tato skutečnost nám v současnosti dost svazuje ruce, co se týče kauzální léčby. Ať už se nám to libí, nebo ne, zjevně nikdo nepovolí takové použití léčebného konopí, když nemáme exaktní výsledky. Celou věc ještě ztěžuje skutečnost, že řada odborníků raději s konopím neexperimentuje, „aby neměli problém se zákonem“. Jeví se nám proto logické, aby především vlády udělaly vstřícný krok a lide ze sebe setřásli věčný strach a mohli se věnovat výzkumu této rostliny takovou měrou, jakou si zaslouží, a abychom mohli jasně odpovědět na otázku, jak a co tato rostlina léčí. Jen to pomůže jejímu využití v lékařství.

Vzhledem k tomu, že se pravděpodobně brzy bude používat marihuana v České republice jako lék, je třeba mít na takový lék samozřejmě přísné požadavky na pěstování, sklizeň a zpracovaní konopných rostlin a na kvalitu (důraz na hlavni aktivní kanabinoidy a homogenitu rostlinného materiálu) nejen surového materiálu (tj. vrcholku samičího květenství konopí), ale i na z nich připravené léčebné přípravky a v nich obsažené léčivé látky. Důležitý je také způsob podání (kouřeni, vaporizace, perorální extrakt či rostlinu v potravě, sublinguální v oleji, orální ve spreji či rektální formou čípku), vlastní účinnost těchto přípravků a také jejich bezpečnost. S tím samozřejmě také souvisí vyčlenění lékařů zodpovědných za předepisování léčebného konopí, případně povolení pěstitelů konopí s licencí a zajištění analytické laboratoře (či laboratoří) k zjišťování kvality léčebného konopí. Pokud nemocný bude za léčebné konopí platit, je třeba stanovit oficiální cenu jednotlivých přípravků, která bude veřejně známa.

Jak je to s účinkem konopí proti rakovině

Vzhledem k tomu, že na tomto poli není dokonalá osvěta, lidé si často tuto rostlinu představují jako nějaké panaceum, které vyléčí všechny choroby. Je ovšem třeba si uvědomit, že každý člověk je genetický unikát a že to, co je zdravé pro jednoho, nemusí být zdravé pro druhého, a co pomáhá jednomu, nemusí pomoci druhému. S tím se samozřejmě pojí ještě řada dalších kritérií (věk, pohlaví, zdravotní stav, stadium nemoci, použitá odrůda konopí atd.). Znamená to, že ne všechny nemocné konopí (i kdyby bylo sebeléčivější) vyléčí. Někomu nepomůže, někomu zdravotní stav mírně či podstatně zlepší a někoho i zcela vyléčí. Tato fakta již byla zcela exaktně prokázaná na laboratorních zvířatech.

Samozřejmě zde hovoříme o kauzální léčbě, což není tak jednoznačné jako léčba paliativní. K objasnění celé věci by mohli přispět i ti, kteří se v současnosti konopím léčí a vlastně stojí na hraně zákona, kdyby objektivně informovali nejen o úspěšné, nýbrž i o neúspěšné léčbě (v současnosti se člověk může prakticky dočíst jen o úspěšné léčbě, o opaku se mlčí). A vědět o všech výsledcích léčby je pro objektivní hodnocení celé léčby více než důležité.

Jelikož v současné době se v laické veřejnosti hovoří o léčebném konopí především jako o prostředku, který spolehlivě léčí rakovinu, všimněme si především současných znalostí na tomto poli. Chceme-li hovořit o rakovině, je třeba si ujasnit, kolik je vlastně druhů rakoviny. Z jednoho pohledu je tolik druhů rakoviny, kolik je různých lidí, neboť geny každého člověka jsou rozdílné, takže žádná rakovina není tatáž. Můžeme to brát také z jiného hlediska – existuje tolik druhů rakovin, kolik je rozdílných druhů lidských buněk – a těch je asi 220. A obecně jsou dva druhy rakoviny: karcinomy (rakovina, která vznikla na vnějším či vnitřním povrchu těla) a sarkomy (rakovina, která vznikla v buňkách uvnitř těla). Už nyní vidíme, že otázka rakoviny není tak jednoduchá, jak by laik předpokládal, a zrovna takové to bude i s její léčbou!

Kanabinoidní receptory regulují několik cest, které jsou zapojeny do kontroly buněčného dělení a přežití. Na základě pokusů prováděných jak v buněčných kulturách, tak na zvířecích modelech rakoviny byly kanabinoidy navrženy jako potenciální protinádorové látky. Před 35 lety vyšla odborná práce o antiproliferativních účincích látek z konopí, kde THC inhiboval in vitro růst buněk plicního adenokarcinomu po orálním podáni myším. Kanabinoidní látky z konopí a jejich deriváty se v současnosti užívají u pacientů s rakovinou pouze k paliativní léčbě dávení a zvracení jakožto následku chemoterapie. K tomu přistupují v této léčbě jejich účinky, které zvyšují chuť k jídlu a odstraňují bolest.

Kromě paliativních účinků jsou kanabinoidní látky potenciálními protinádorovými látkami, což vyplynulo z pokusu na pěstovaných buňkách a zvířecích modelech rakoviny. Kanabinoidy aplikované laboratorním myším potlačily růst různých typů nádorových štěpů z cizí tkáně jako karcinom plic, gliom, epiteliom štítné žlázy, lymfom, karcinom kůže, karcinom slinivky břišní a melanom. Nezbytnost přítomnosti kanabinoidních receptorů pro tyto protinádorové účinky byla prokázaná. Jelikož v tomto stručném článku nelze pojmout všechny druhy rakoviny, na něž by konopí a jeho produkty mohly působit léčivě, všimněme si alespoň – a to zase pouze stručně – jednoho druhu rakoviny – gliomu.

Léčba mozkových nádorů neboli gliomů

Gliomy jsou nejčastějšími nádory mozkové tkáně, jsou to benigní a maligní nádory odvozené z gliálních buněk: astrocytů, oligodendrocytů, astrocytů i oligodendrocytů a ependymocytů. Glioblastoma multiforme (astrocytom stupně IV) je nejběžnější a nejagresivnější typ primárního mozkového nádoru u člověka. Přežití je po stanoveni diagnózy obvykle půl roku až rok. Současná běžná léčba tohoto nádoru je obvykle neúčinná a pouze paliativní, zahrnuje chirurgickou resekci a radioterapii. Proto je důležité vypracovat nové léčebné postupy, které s největší pravděpodobností budou zahrnovat kombinace několika léčebných postupů, aby klinické výsledky byly dostatečně výmluvné.

Skutečnost, že kanabinoidní látky mohou hrát výraznou roli v léčbě nádorů, rozvířila hladinu vědeckého zkoumání problému. Kanabinoidy chrání astrocyty od ceramidem vyvolané citlivosti k oxidativnímu poškození a podporují názor, že tyto sloučeniny mohou hrát hlavní roli v glio ochraně. Použití kanabinoidů potlačuje růst nádorů, což se potvrdilo při pokusech in vivo a in vitro. Změny byly úměrné změnám velikosti nádorů. Cílem kanabinoidů jsou gliomové buňky, které jsou podobné kmenovým. V gliomových buňkách se nacházejí kanabinoidní receptory a jejich stimulace kanabinoidy potlačuje růst nádoru.

Prokázalo se, že THC snižuje buněčnou proliferaci a zvyšuje buněčnou smrt u lidských buněk mozkového nádoru glioblastoma multiforme. THC výrazně ovlivňuje životaschopnost buněk glioblastoma multiforme a měl by být zahrnut spolu s dalšími kanabinoidy do budoucích studií glioblastoma multiforme a další možné léčby nádoru. Po místním podání THC se snížil růst nádorů jak u myší s gliomy, tak i u dvou lidských pacientů s diagnózou rekurentní glioblastoma multiforme.

Ve Španělsku byla realizovaná průzkumná fáze klinické zkoušky, při které devíti pacientům s aktivní rostoucí recidivující glioblastoma multiforme, kterým nepomohl chirurgicky zásah a radioterapie, byl THC podán přímo do nádoru. U dvou pacientů THC snížil proliferaci nádorových buněk a zvýšil jejich apoptózu. Průměrná hodnota přežití po chirurgické operaci recidivy nádoru byla 24 týdnů. Dva uvedení pacienti přežili přibližně jeden rok.

Jednou z nejzajímavějších a nejslibnějších oblastí současného výzkumu kanabinoidů je jejich schopnost kontrolovat a rozhodovat o buněčném přežití a smrti. Pokusy na gliomových buňkách prokázaly, že jejich inkubace s kanabinoidy vyvolává u buněk apoptózu a buněčnou smrt. Současné podávání THC a analogu ceramidu prostupného buňkami vyvolává apoptózu u některých zraněných buněk, nikoliv však u zdravých buněk v mozku. Tento účinek je založen na aktivaci kanabinoidních receptorů a akumulaci ceramidu, který podporuje apoptózu. Po protinádorovém účinku kanabinoidů hraje ceramid hlavni úlohu. Životaschopnost normálních mozkových buněk zůstává nedotčena, nebo je kanabinoidní stimulací dokonce podporována.

Pro protinádorovou aktivitu kanabinoidu je nezbytná autofágie, která má v nádorových buňkách dvojí roli – buněčnou smrt, nebo jejich přežití. Kanabinoidy stimulují buněčnou smrt vyvolanou autofágií. Důležitá je identifikace molekulárních faktorů zodpovědných za odolnost nádorových buněk vůči kanabinoidní protinádorové aktivitě. Bylo charakterizováno 10 řad lidských gliomových buněk na základě jejich různé citlivosti k THC-indukované buněčné smrti (THC citlivé a THC rezistentní) a vybráno 20 genů jako potenciálních kandidátů k určení rezistence gliomových buněk k účinku kanabinoidů. Výskyt potenciálního tumor markeru midkinu (MDK) je spojený s rezistencí vůči kanabinoidní protinádorové aktivitě. MDK propůjčuje odolnost vůči kanabinoidní protinádorové aktivitě, a jeho přítomnost je spojená se špatnou prognózou pacientů s gliomy. V budoucnu by tak mohlo jít o cílenou léčbu pacientu s gliomy pomoci kanabinoidů.

V současné době není zjevný univerzální mechanismus, s jehož pomoci rostlinné, syntetické a endogenní kanabinoidy ovlivňují životaschopnost buněk a proliferaci. Z výzkumů již víme, že endogenní kanabinoidy anandamid a 2-arachidonoylglycerol potlačují množení gliomových buněk a že jak THC, tak i synteticky kanabinoid HU-210 zvyšují oxidativní stres nádorových buněk. THC také snižuje vstřebávání glukózy, a zvyšuje tak buněčnou smrt. V současnosti sestávají strategie zamířené na optimalizaci protirakovinné účinnosti kanabinoidů a) ze zvyšováni stavu znalostí základních molekulárních mechanizmů protinádorové účinnosti kanabinoidů, b) z identifikace molekulárních faktorů odpovědných za odolnost nádorových buněk vůči protinádorové aktivitě kanabinoidů a c) z návrhu nejvhodnějších protinádorových kombinovaných terapií založených na kanabinoidech.

Léčba lidských mozkových nádorů kanabinoidy musí být vedená s opatrností vzhledem k možným vedlejším účinkům, protože kanabinoidy někdy chrání i ty nežádoucí buňky. Zjistilo se, že některé zhoubné lidské mozkové buňky jsou citlivé pouze k vysokým koncentracím kanabinoidů. Nikdy nebylo pochyb o tom, že tam, kde hrají roli kanabinoidní receptory, jsou důležité i endokanabinoidní látky. Anandamid může bránit množení a vyvolávat smrt u gliomových buněk díky zvýšené tvorbě ceramidu a zjistilo se, že buňky, v nichž se nachází kanabinoidní (CB1 a CB2), tak i vaniloidní receptory, jsou citlivé na anandamid. Není bez zajímavosti, že apoptóza zde byla zprostředkovaná hlavně vaniloidním, a ne kanabinoidními receptory, které naopak vykázaly ochrannou roli.

Studium léčby gliomu se neomezilo pouze na aktivní tetrahydrokanabinol (THC) z konopí, ale je studován i další hlavni kanabinoid – kanabidiol (CBD). Kanabidiol je nadějnou nepsychoaktivní protinádorovou látkou, o níž již víme, že může inhibovat migraci nádorových buněk. Ukazuje se také, že u myší CBD výrazně potlačoval růst implantovaných lidských gliomových buněk a prokázalo se, že spouští buněčným mechanizmem apoptózu lidských gliomových buněk. Není bez zajímavosti, že CBD zvyšuje účinnost THC při léčbě glioblastomu.

V současnosti se plánují nejvhodnější kombinační protinádorové léčby založené na kanabinoidech. Účinnost v léčbě maligních gliomů prokazuje perorální alkylační cytostatikum temozolomid (TMZ), který vyvolává smrt nádorových buněk působením na jejich DNA. Některé nádorové buňky jsou přesto schopné opravit tento druh poškozeni vylučováním enzymu MGMT a tudíž zeslabují léčebnou účinnost TMZ. Nádory s vysokou aktivitou reparačního enzymu MGMT jsou nádory chemorezistentni především vůči cytostatikům s alkylačním účinkem. Hladinu MGMT lze tedy považovat za prognostický indikátor, podle kterého lze posuzovat pravděpodobnost přežití pacienta. Zdá se, že pro léčbu bude vhodnější kombinace temozolomidu a kanabinoidů než TMZ samotný, protože díky kanabinoidům TMZ účinkuje i na nádory, ve kterých je vysoký výskyt enzymu MGMT. Podání kanabinoidů a TMZ orální (žaludeční sondou) výrazně snižuje růst nádoru. Zjistilo se, že THC zvyšuje cytotoxickou a protinádorovou aktivitu TMZ a že jeho protinádorovou aktivitu rovněž zvyšuje podávání vysokých dávek THC + CBD. Kombinační léčba by tak mohla být další nadějí v boji s touto nemocí. Zdá se, že kanabinoidy jsou bezpečné a jejich potenciální nepříznivé účinky jsou v rozsahu těch, které jsou přípustné u jiné léčby, zvláště pak u léčby rakoviny.

Budoucnost léčby konopím

V budoucnu půjde ruku v ruce s léčbou konopím také léčba pomoci syntetických agonistů a antagonistů vázajících se na kanabinoidní receptory. Prof. Mechoulam kdysi řekl, že „co dokáže THC, to dokáže i anandamid.“ Objev kanabinoidních receptorů a endogenních kanabinoidů přispěl k objasnění léčivých účinků konopí a jejich intenzivnímu výzkumu. Je známo, že když v roce 1921 kanadští vědci Fredrick Grant Banting, Charles Herbert Best, John James Richard Macleod a James Bertram Collip objevili inzulín, byl použit v klinické praxi již v lednu 1922. Když v roce 1935 Edward Calvin Kendall objevil kortizon, byl již v následujícím roce podán pacientům a stal se úspěšným lékem. Proto se zdá být překvapujícím, že látka vlastní tělu – anandamid – není dosud vyzkoušená či používaná k léčebným účelům místo THC. Je to velice choulostivá otázka. Anandamid jsme objevili před 20 lety, 2-arachidonoyl glycerol před 17 lety a dosud nebyl oficiálně podán člověku ani anandamid ani 2-arachidonoyl glycerol. Dnes je každá látka před jejím podáním pacientovi důkladně zkoumaná a takový výzkum si může finančně dovolit pouze farmaceutická firma. Jak jsme již uvedli, používá se dnes konopí oficiálně pouze v paliativní léčbě, a to jen v několika málo státech. Paliativní léčba je také léčba. Pacient netrpí a netrpí celá jeho
rodina, i když nemoc vlastně postupuje dále. Tato léčba prodlouží i život. Budou případy, kdy konopí nemoc vyléčí. Budou i případy, kdy se stav pacienta zlepší a budou také případy, kdy mu taková léčba vůbec nepomůže. Například v Izraeli ukončuje léčbu konopím dobrovolně zhruba deset procent nemocných, protože se při této léčbě buď necítili dobře, nebo jim léčba nepomohla. Nebylo by správné dávat pacientům falešnou naději, že konopí pomůže každému.

Nejdále je ve výzkumu rakoviny a konopí skupina profesora Manuela Guzmana ve Španělsku. Prokázali, že aktivní látka z marihuany (THC) likviduje rakovinné buňky a prakticky neovlivňuje (nebo téměř neovlivňuje) buňky zdravé. Intenzivně se na tom tedy pracuje. Některé druhy rakoviny mohou být spolehlivě zlikvidovány, a některé ne. Ale to pořád neznamená, že když se vyléčí z rakoviny jeden pacient, vyléčí se z ní i druhý. Přesto jsou velké naděje, že u určitého procenta pacientů bude THC léčit rakovinu, která vznikne v mozku, rakovinu prsu, tlustého střeva či rakovinu prostaty. Tam vypadají studie velice nadějně. Vypadá to, že určité procento lidi se bude moci konopím vyléčit. Ale zase, nevyléčí se všichni. Znovu opakuji, bylo by chybné se domnívat, že se jedná o panaceum, které vyléčí vše, jak si myslí i někteří léčitelé. Samozřejmě, některé druhy rakoviny konopí vyléčí, ale ne každá odrůda konopí, ne všechny druhy rakoviny, ne u všech pacientů a ne ve všech stádiích nemoci.

Původní práce profesora Hanuše o gliomech vyšla v odborném časopisu Adiktologie: Hanuš, L. O. (2011). Vyléčí konopí rakovinu? Adiktologie, (11)Suppl., 60–67.

Republish