KONOPTIKUM

08 April 2009

Ondřej Mrázek

Úřad OSN pro drogy a kriminalitu počátkem března ve Vídni rozhodl neměnit taktiku a pokračovat v krvavé a kontraproduktivní válce proti drogám, včetně marihuany. Na souvislosti se Konoptikum zeptalo amerického bojovníka za lidská práva a člena občanského sdružení Virginians against the drug violence Michaela Krawitze z Virginie.

Mají nevládní organizace možnost podílet se nějakým způsobem na rozhodování Organizace spojených národů?

To je složité. Organizace spojených národů je totiž tvořena zástupci vlád a s nevládními organizacemi není příliš zvyklá komunikovat, natož spolupracovat. Poslední dobou se ale situace mění k lepšímu. Asi i proto, že si hlavní zastánci války proti drogám konečně uvědomují, jak je represe neúspěšná, a že se jim drogová problematika a obchod s drogami absolutně vymykají z rukou. Současná politika totiž mafiím hraje do karet, podobně jako za prohibice alkoholu ve třicátých letech minulého století.

Jaká je vaše role ve vztahu k OSN a nevládním organizacím?

Snažím se zprostředkovávat kontakt mezi americkými nevládními organizacemi a OSN. Jde o to, že v přebujelé byrokracii OSN není tak lehké se vyznat. A já se snažím asistovat nevládním organizacím, aby jim politici a úředníci v OSN dopřáli sluchu.

Klíčovým slovem letošního zasedání Úřádu OSN pro drogy a kriminalitu a zejména demonstrantů, kteří obléhali vstup do areálu, kde se jednalo, se stal termín harm reduction (omezení bolestných dopadů). Mohl byste vysvětlit, co to znamená?

Jde skutečně o zásadní pojem a skutečnost, že ho OSN nevzala na vědomí a v konečném dokumentu rozmělnila na drobné, je do očí bijící. Byrokraté se tím de facto přiznali, že jsou stále uvězněni v předsudcích a staví ideologii války proti drogám nad zdravý rozum a názory expertů. Smysl harm reduction spočívá v systému, který by omezil negativní dopady užívání drog tím, že lidem závislým na drogách bude pomáhat. Jde například o programy výměny jehel, bránících šíření hepatitidy a viru HIV, či o odblokování užívání drog pro léčebné účely.

To se týká jak opiátů, kvůli jejichž totálnímu zákazu zbytečně trpí nevyléčitelně nemocní, tak zejména marihuany nebo žvýkání listů koky. A pojem harm reduction chce v neposlední řadě zmírnit také násilí vyvolané válkou proti drogám a současnou strategií protidrogového boje, která například v Mexiku vede ke krvavé válce se stovkami obětí každý měsíc.

Plakáty odpůrců války proti drogám a transparenty před sídlem OSN ve Vídni poukazovaly na to, že teď přišel správný čas pro změnu. Můžete vysvětlit, proč je právě teď šance od základů změnit vnímání drog ve společnosti?

Těch příčin je hned několik. Dostali jsme se do fáze, kdy je každému soudně uvažujícímu člověku jasné, že válka proti drogám v její současné podobě vyhovuje drogovým mafiím, které z ní mají ohromné zisky, ale devastuje celá města a oblasti. Jejími oběťmi se stávají na jedné straně drogově závislí, na druhé pěstitelé plodin, z nichž se drogy vyrábějí. Mafie se nám smějí.

Je pravda, že problémy drogové politiky obnažila i ekonomická krize?

Určitě se na tom podepsala. Válečníkům proti drogám, kteří proměnili v krvavé bojiště Mexiko a Bolívii, dochází síly a peníze. Ale celé to má širší souvislosti. Proces, který se teď zadrhává i kvůli nedostatku financí v souvislosti s krizí, byl nastartován v šedesátých letech, v sedmdesátých se prudce rozvíjel, ale v osmdesátých začal stagnovat. Nevládní organizace získaly přístup na jednání OSN poprvé v roce 1989 a začaly upozorňovat na neúnosnou cenu, kterou lidstvo za válku proti drogám platí. V devadesátých letech se také díky nim proces dále zpomalil a teď se konečně zastavuje úplně. O tom ostatně svědčí rezoluce přijatá včera ve Vídni, která přešlapuje na místě, topí se v klišé a nepřináší žádnou novou vizi. To je pro nás ostatně dobré znamení ve smyslu: alespoň všichni vidí, že to takhle dál už nejde. Proto je teď čas pro naprosto zásadní změnu v přístupu ke drogám.

O tom hovořil v OSN i bolívijský prezident Evo Morales, který mimo jiné šokoval přítomné politiky a byrokraty tím, že před nimi veřejně žvýkal listy koky. Jaký na vás udělal dojem?

Ten projev byl ohromný, úplně fantastický. Ostatní politici by si z něj měli vzít příklad. Jen si představte tu absurditu, kdy zemědělci pěstují koku jako kulturní plodinu už tři tisíce let a vojáci pověření bojem proti drogám je teď kvůli tomu zabíjejí a zavírají do vězení. Je dobře, že na to prezident Morales upozornil.

Morales hovořil o nápravě historické chyby z roku 1961, kdy vlastně válka proti drogám v současné podobě začala nesmyslným zařazením listů koky mezi společensky nejnebezpečnější drogy. Myslíte, že se to může podařit?

Věřím, že ta změna je nevyhnutelná. V šedesátých a sedmdesátých letech, když se drakonické protidrogové zákony přijímaly, byla u moci vyšší střední třída. Kdo nebyl běloch a vyšší střední třída, s tím se nikdo nebavil. Ten byl automaticky hloupý, nezodpovědný a provokatér. Teď je jasné, že už je to jinak. Musíme se jinak stavět k přírodě, ke společnosti, k drogám, zkrátka ke všemu. Věřím, že za tři, za pět, za deset let už bude všechno jinak. Už tu nebude jediný prezident, který dokáže obhájit pěstování koky jako kulturní a společenské tradice, ale objeví se další, kteří se veřejně postaví za legalizaci marihuany a svobodu pěstování nejrůznějších a nejrozmanitějších plodin. Už jenom kvůli pokoře vůči zachování biodiverzity.

U vás doma, ve Virginii, bojujete za legalizaci marihuany pro lékařské účely. Jak se vám to daří?

Naše organizace se jmenuje Virgiňané proti drogovému násilí. Ve Spojených státech se dosud za pouhé držení malého množství drogy udělují drakonické tresty, jako před pár lety návrh na trest smrti za držení jednoho gramu kokainu. Snažíme se zabránit nejhoršímu, liberalizovat ty nejnespravedlivější zákony a rozsudky. Co se týče legalizace marihuany pro lékařské účely, tam je v posledním roce patrný ohromný posun a více či méně se to podařilo již ve třinácti státech USA. Po nástupu prezidenta Obamy, který ostatně veřejně přiznal, že marihuanu kouřil, a sliboval už před svým zvolením liberální přístup k drogám, to jde pochopitelně všechno daleko snáze.

Češi jsou nejnáruživějšími kuřáky marihuany v Evropě, ale k legalizaci máme stále daleko, i když se o ní konečně začalo nahlas mluvit. Máte nějaký recept, o němž ze zkušenosti víte, že funguje?

Podívejte se, já vždycky říkám, že jakmile se lidé postaví za své právo kouřit marihuanu, bude to znamení, že se dříve či později změní i zákony. Když vidíte v televizi záběry policejních razií v klubech, tak všichni zahazují pytlíky a krabičky s trávou a říkají „to není moje marihuana.“ Až začnou těm policajtům říkat, „to je moje marihuana, dej od ní ruce pryč“, bude to znamení, že je čas na změnu.

Takže je to tak, jak zpívá Bob Marley: Get up stand up for your rights…

Je to přesně o tom. Jakmile se člověk hrdě nepostaví za to, co dělá a čemu věří, je to vždycky špatně. Když se za to stydí, schovává se, lže v práci, přátelům, rodině, protože nedokáže překonat strach, pak to ve společnosti vyvolává negativní ovzduší kolem marihuany. A to je přesně to, co chtějí. My jsme založili naši úspěšnou kampaň za legalizaci marihuany tím, že jsme oslovili nejrůznější lidi, kteří kouří, aby se k tomu veřejně přihlásili. A to velice pomohlo. Úspěšní právníci, psychologové, umělci, učitelé veřejně vystoupili a řekli: ano, kouříme marihuanu a nevidíme na tom nic špatného. Tím spíše, že teď je pravý čas pokusit se prolomit mlčení, vymanit se z předsudků a zvolit nový přístup, který drogový problém přesune z oblasti politiky a policie do oblasti sociální a zdravotní.

Republish