Bulletin ENCODu o protidrogové politice v Evropě

Listopad 2014

Ve Skandinávii je něco shnilého

Na rozdíl od relativně tolerantní politiky konopí v Kodani, většina Skandinávie se zdá být jednou z posledních pevností nevydařeného přístupu nulové tolerance v Evropě. Ale zcela paradoxně, starobylá skandinávské tradice allmansrätten (práva volného pohybu v přírodě), která lidem umožňuje pohybovat se po celé zemi, tábořit, založit oheň a lovit pro osobní potřebu, je důležitým znakem před- kapitalistické kultury založené na společném vlastnictví. Tento princip se shoduje docela dobře se základní neziskovou podstatou svobody kampaně Freedom to Farm, se kterou ENCOD zahájil vytváření konopných společenských klubů. A dokonce švédská tvrdá protidrogová politika má paradoxně něco společného s podporou koky u kultury bolivijských domorodých národů v tom, že chrání tradiční použití snus, místního žvýkacího tabáku, který byl údajně ze zdravotních důvodů zakázán v Evropské unii.

Předpisy také omezily používání nejsmrdutější potraviny na světě zvané surströmming, což jsou jakési shnilé sledě tradičně konzervované některými švédskými rybolovy. Je zakázané mít u sebe tohoto fermentované sledě v letadle, protože by mohl snadno explodovat. Nehledě na chuť při otevření, dle mnoha lidí mohou tyto typicky švédské produkty snadno narušit ty nejběžnější lidské činnosti.

V neposlední řadě dlouho předtím, než se zavedla moderní prohibice alkoholu a drog, většina Skandinávie s výjimkou Islandu, kde byla vždy velmi silná pohanská kultura, zažila všeobecný zákaz konzumace koňského masa. Katolická církev se snažila přilákat stoupence různých kultur a neměla ráda žádné zákazy. Ale v roce 732, kdy došlo k významné bitvě mezi křesťany a muslimy u Tours v jižní Francii, byl zákaz konzumace koňského masa považován za velmi naléhavý, aby se chránily koně určené pro obranu křesťanství jako celku.

Vypadá to jako by se boj na obranu západní civilizace opakoval v moderní švédské válce proti drogám a politice nulové tolerance, které oživila švédská královna Silvia.

V květnu 2014 byl Stockholm proměněn na bezpečný přístav posledních Mohykánů místním starostou, který hostil Světové fórum proti drogám spolu s konferencí starostů Evropských měst proti drogám. Setkání se stalo hlavní světovou akcí na podporu drogové prohibice a proti regulaci konopí. Fórum bylo uspořádáno pod záštitou královny Silvie a ukončeno ve velkém finále Raymondem Yansem, prezidentem INCB. Pippi Langstrumpfová a její vzpurní přátelé pozváni nebyli.

Mnozí prohibicionisté přijeli do Švédska s cílem zachovat status quo na nadcházejícím mimořádném zasedání o drogách Valného shromáždění OSN, které se bude konat v New Yorku v roce 2016. Ať už se jedná o zástupce z Ugandy, Malawi, Pákistánu nebo Ruska, prohibicionistické síly pracují podle rad a doporučení akademiků, soudců, psychiatrů a specialistů na léčbu, kteří se možná cítí ohroženi regulační protidrogovou politikou.

Proč je vysoce civilizovaná země, jako je Švédsko, tak ostře proti regulaci drog? Proč se to snaží prosadit koalici s většinou nedemokratickými a nezpůsobilými odpůrci tolik potřebné změny paradigmatu v oblasti protidrogové politiky?

Podle švédského kriminalisty Henrika Thama Švédsko přestalo být od osmdesátých let “ráj na zemi” a liberální myšlenky pocházející z jižní a střední Evropy byly odmítnuty, protože se považovaly za cizí švédské kultuře.

Ve skutečnosti v některých oblastech Severní Ameriky došlo k podobnému vývoji, když hnutí za abstinenci přineslo posun v rovnováze politické moci ve věčné hospodářské soutěži mezi různými prvky demokratické a republikánské strany. Byla to také doba, kdy hlasy žen začaly mít váhu. Během období zákazu alkoholu a to jak ve Skandinávii i v Severní Americe voličky byly o něco více orientovány ve prospěch hnutí abstinence. Podle Hendrika Thama došlo „ve všech státech EU ke generalizované tendenci prosadit tvrdší linii v trestních záležitostech, i když bychom se mohli ptát, jak se mohla vyvinout tak drakonická politika v oblasti drog zrovna ve Švédsku, které je jak známo relativně liberální zemí s ohledem na přístup k vězňům a zejména na podmínky uvězněného obyvatelstva“.

Jedním z důvodů je, že v minulosti bylo ve Švédsku a obecně ve skandinávských zemích vždy velmi silné abstinenční hnutí, které nakonec dosáhlo celkovou prohibici alkoholu. Protidrogová politika tam zdědila tyto tendence. Zákony proti alkoholu jsou velmi přísné, stejně jako proti drogám.

Ale musíme také zvážit další aspekt: mýtus, že Švédsko je ráj na zemi, který se tradoval v osmdesátých letech, se zhroutil, a nějakým způsobem se považovalo za nutné obnovit shodu o drogové problematice, založenou na rozdílných přístupech a různých zájmech. Tyto snahy však vyvolaly útoky na liberální politické ideály, které jsou vnímané jako jevy nepatřící do švédské kultury, pocházející z vnějšího světa.

V tomto okamžiku prohibicionisté začali používat argumenty, kterými chtěli prokázat, že fenomén drog byl Švédsku cizí. Dále je ve Švédsku velmi silný koncept záchranné sociální sítě v důsledku sociálního inženýrství imprintingu sociální demokracie.

Tato politika má významný konsenzus a je zaměřena i proti politice harm reduction, protože od počátku třetího tisíciletí tam prý byl vyšší počet drogových obětí než v jiných zemích, i když s tvrdší protidrogovou politikou.

Ve Švédsku je vlastně nemožné vyjádřit liberální názor nebo záměr, aniž by člověk riskoval svou práci … Ale nejvýmluvnější o Švédsku je skutečnost, že je tam velmi silně přítomen rétorický aspekt prohibice. Slogan “nulové tolerance” vládne. Velmi příznačný důkaz o tomto trendu je zákaz placených sexuálních vztahů a následná kriminalizace klientů prostitutek.

Samozřejmě, Skandinávie není ani ráj ani politická poušť a její občané v poslední době ukazují, že jsou otevřenější nejen k reformám, ale také vůči alternativám prohibice. To je případ jednak některých legalizačních snah v Dánsku, ale také mnoha skupin harm reduction, které působí v mnoha různých zemích. Ale na severu je cesta ke skutečnému drogovému míru ještě dost strmá.

Napsal Enrico Fletzer s pomocí Petera Webstera

NOVINKY ZE SEKRETARIÁTU

Manifest za bezpečnou a zdravou drogovou politiku v Evropě podepsalo 20 poslanců Evropského parlamentu. Máme v plánu se s nimi brzy setkat na společné akci a prodiskutovat s nimi iniciativy, které zajistí, že se reforma protidrogové politiky objeví na programu EU.

Všude v Evropě se zakládají konopné společenské kluby a stále více lidí je přesvědčeno o tom, že tento koncept by mohl být užitečným krokem na cestě k svobodě pěstování. Zároveň vládne zmatek v tom, co lze považovat za konopný společenský klub. Plánujeme, že tuto záležitost objasníme.

Brzy budeme mít další informace.

Republish