Bu­lletin ENCODu o drogové politice v Evropě

č.76, červen 2011

DNY PROHIBICE JSOU SEČTENY

Globální prohibice drog se nezakládá na empirických ani vědeckých faktech. Většině politiků však tento nedostatek důkazů nevadí. Pokračují v tom, co považují za nejlepší pro sebe: držet se drogové prohibice. Ale právě to se pomalu začíná měnit, a to nejen v několika zemích.

Mnoho amerických aktivistů je přesvědčeno, že po těsné porážce návrhu na legalizaci konopí k rekreačnímu využití v loňském kalifornském referendu bude toto téma znovu otevřeno v mnoha státech USA u příležitosti voleb v r. 2013 a že je vysoce pravděpodobné, že dva nebo tři státy budou hlasovat pro. To samozřejmě nebude konec snažení, neboť teprve tehdy začne opravdový boj s federální vládou. Nedávno byla zveřejněna informace, že jistý vysoce postavený americký funkcionář na setkání ve Washingtonu DC uvedl, že legalizace konopí již není otázka na téma JESTLI, ale KDY. Obama pochopitelně nenastartuje snahu dostat toto téma na pořad politických jednání, doku nebude mít zajištěno prezidentsví na druhé volební období.

V mé vlastní zemi, v Nizozemí, kde progresivní konopná politika funguje již od roku 1976, se ukázalo být prospěšnou pro veejné zdraví. Bohužel, pěstitelská a dodavatelská složka trhu nebyla dekriminalizována a tak během těchto 35ti let došlo k vytvoření velkého černého trhu. Společně s „drogovou turistikou“ je nyní kriminální „zázemí“ coffeeshopů používáno holandskou vládou jako argument pro novou politiku, jejímž cílem se zdá být přidušení coffeeshopů. Stále je však naděje, že to neproběhne podle oficiálního plánu. Většina větších měst je známa svou rezistencí proti vládě. Velmi krátce po publikování nového plánu změnila opoziční progresivní liberální strana D66 svou pozici a nyní je nejen pro legální regulaci konopí, ale všch drog. Situace v Holandsku nikdy nebyla tak špatná, aby stimulovala silný odpor, a to se nyní začíná měnit. Tohle může být začátkem vážné debaty.

2.června vydává Globální komise pro drogovou politiku zprávu a stavu války proti drogám. Píši tento článek pár dní předtím, ale je již veřejně známo, že bude požadovat ukončení války proti drogám. Tuto komisi založili tři bývalí lastinskoameričtí prezidenti a nyní má mezi svými členy působivý seznam vysoce respektovaných, většinou bývalých politiků (s výjimkou současného premiéra Řecka Papandreoua). To je důkaz, v jak nemožné pozici jsou drženi politici všech zemí.

Pouze Bolívie otevřeně pracuje na vymanění se z tohoto utlačujícího systému. Její návrh na vyjmutí kokového listu ze seznamu zakázaných drog byl zamítnut Komisí OSN pro omamné látky, jelikož téměř 20 zemí podalo námitku. Bolívie zvažovala podat tento případ k ECOSOC (Ekonomicá a sociální rada OSN), což je formální procedura, ale očekává se, že Bolívie se zřekne své účasti na drogových úmluvách a poté zažádá o opětovné přijetí s výhradou, týkající se kokového listu. Aby byla znovu přijata za člena za těchto změněných podmínek, nesmí podat námitku více než třetina členských států. Je to samozřejmě hazard, ale pokud Bolívie uspěje, otevře tím cestu pro další země, plánující mírnější politiku.

K velmi zajímavému vývoji došlo také v Portugalsku od doby, kdy dekriminalizovalo užívání a držení všech drog pro osobní potřebu. Tohle je politikou Portugalska již 10 let a situace se zlepšila ve všech důležitých oblastech. K podobnému vývoji dochází také v Argentině, Brazílii a dokonce v Polsku, které bývalo vždy jednou z konzervativ­nějších evropských zemí.

Model pěstování a užívání konopí k rekreačním i léčebným účelům formou klubů,, který vznikl ve Španělsku, se rozšiřuje a stává se lépe organizovaným. V Belgii se děje totéž v menším měřítku. Takovéto ešení je možné pouze v zemích, kde bylo formálně dekriminalizováno nebo legalizováno pěstování a držení malého množství pro vlastní potřebu. Tohle je tedy realistický cíl pro politický aktivismus: v každé zemi musíme požadovat, aby vláda přinejmenším umožnila osobní pěstování a systém klubů.

Na mezinárodní úrovni, na úrovni EU a OSN, existují 2 možné cesty, jak dosáhnout změny: prostřednictvím „občanské společnosti“, nebo prostřednictvím národních politiků a vlád. V Evropské unii panuje vysoká podpora „harm reduction“ (snižování škod), ale pouze co se týče omezování škod na veřejné zdraví – úzce definováno. Co se týče dalších závažných škod způsobovaných prohibicí a válkou proti drogám, které bývají nazývány „nezamýšlenými důsledky“, EU se drží linie OSN. Proč neexistuje v EU diskuze o způsobu, jakým válka proti drogám probíhá? Členské státy to nechtějí. Je diskutováno mnoho detailů drogové politiky, ale centrální otázky se nikdo nedotýká.

Musíme tlačit na naše národní politické strany a vlády, aby požadovaly seriózní zhodnocení drogové politiky včetně alternativního regulačního systému, který nebude založen na trestním zákoníku. K tomu pravidelně dochází prostřednictvím peticí a deklarací, s nějakými výsledky, ale zatím to nevedlo k zásadnějším změnám politiky.

Pokud některá z velkých zemí prohlásí, že je pro přehodnocení drogové politiky, bude to znamenat konec prohibice během pár let. Nejlepší pozici k tomu má Německo, ale nezdá se, že by se tak stalo v nejbližší budoucnosti. Pokud to navrhne společně několik podobně smýšlejících malých zemí, může to znamenat zahájení debaty.

Další možnou cestou této diskuzi je občanská společnost. ENCOD je zastoupen jako nevládní organizace jak v EU, tak v OSN. Skupina nevládních organizací, které se účastní těchto setkání, je nahlížena jako reprezentanti občasnké společnosti, nebo zjednodušeně řečeno: jako ti občané Evropy, kteří se organizují k vyjádření svých názorů na specifická témata. Většina těchto témat je rovněž diskutována v politických stranách, ale v nevládních organizacích se sdružují občané ohledně témat, která považují za důležitá, bez přímého propojení s politikou. Doufám, že se do tohoto tématu ponoříme hlouběji na blížícím se Generálním shromáždění v Praze.

Autor: Fredrick Polak

Překlad: Michal

Republish