Bulletin ENCODu o drogové politice v Evropě

Březen 2012

Lék proti válce?

Sto let po podepsání první opiové úmluvy v Haagu funguje schéma mezinárodní drogové politiky jako mozek primitivního ještěra. Od Mexika po Pákistán, přes Jižní Ameriku, Rusko a Jihovýchodní Asii, přes věznice v USA přeplněné drogovými zločinci a pracovní tábory v Číně, vše, čeho takzvaná politika světa bez drog dosáhla, je katastrofální nerovnováha mezi veřejným zdravím a úsilím represivních složek. Válka proti drogám je zločinem proti humanitě a biodiverzitě. Je z toho úniku? Může být vyvinut lék proti této válce?

Drogová politika je teoreticky záležitostí suverenity národních států, avšak Jednotná úmluva OSN z roku 1961 zavádí principy platné pro všechny signatářské státy. To znamená, že pokud se některá země rozhodne implementovat novou strategii, založenou na jiné než proibiční politice, musí se nejprve obrátit na OSN, minimálně na období experimentování.

Podobně v rámci EU může každý stát vytvářet svou vlastní politiku, ale Evropská komise se snaží prosazovat jednotnou strategii pomocí tzv. Akčních plánů. Ty jsou navrhovány z větší části tzv. Horizontální skupinou pro drogy, která praktikuje jisté kosmetické konzultace s Evropským parlamentem (na jehož doporučení však nikdy není brán zřetel) a s tzv. Fórem občanské společnosti (které však dosud nebylo schopno zaujmout žádné koherentní stanovisko).

Na druhém konci se nacházejí místní a regionální úřady, jež se musí vyrovnávat s každodenní realitou na ulicích. Někdy dojde lokálně k vytvoření jisté velice specifické alternativní politiky, která se následně po mnoha letech snahy o oficiální uznání najednou stane široce rozšířenou. To je v současnosti případ některých dobře známých opatření v oblasti harm reduction (snižování škod).

Paradoxně právě federální vláda USA – hlavní vynucovač a hlasatel války proti drogám v OSN od prvopočátků prohibice – se nyní nachází v interním dilematu, jelikož na značné části jejich území byly přijaty státní zákony, umožňující produkci a distribuci léčebné marihuany, což je v přímém protikladu se zařazením konopí do skupiny „smrtících látek s žádným nebo velmi omezeným léčebným využitím“.

Nicméně co se týče legislativy, pokroku může být dosaženo pouze v rámci OSN. V praxi se každý z členských států vzdal své suverenity ve prospěch Mezinárodní rady pro kontrolu narkotik (INCB), agentury, která na základě doporučení Světové zdravotnické organizace rozhoduje o zařazení či vyřazení konkrétních látek do/z globálních seznamů kontrolovaných lá­tek.

Řídícím orgánem je Úřad OSN pro drogy a kriminalitu, jenž každoročně hostí zasedání Komise OSN pro omamné látky (CND) a této komisi také udržuje stálý sekretariát. Spojnicí mezi INCB a širším aparátem OSN je pak také právě UNODC. Podíváme-li se blíže, INCB je úřadem, složeným z třinácti „nezávislých“ členů, zatímco CND je složena z 53 delegátů členských zemí.

To znamená, že 350 miliónů lidí, kteří po celém světě užívají ilegální drogy, jsou rukojmími rozhodnutí malého počtu delegátů vedených třinácti „experty“, kteří ‚v úzké mezinárodní spolupráci s relevantními regionálními a mezinárodními organizacemi a s plnou podporou mezinárodních finančních institucí a dalších relevantních agentur činí finální a závazná rozhodnutí‘ po tom, co je zavádějícím způsobem nazýváno konzultací ‚občanské společnosti‘.

Podle vlastních slov CND se bude její nadcházející zasedání zabývat ‚očekávanými výsledky, identifikovanými v navrhované upravené strategie pro období 2012–2015, přijme rozpočet na dvouletý program pro období 2012–2013 a připraví strategický rámec pro období 2014–2015.‘ Nové zvláštní zasedání Valného shromáždění OSN bude možná naplánováno v roce 2014. Jinými slovy, nedá se očekávat nic nového.

Přístup „regulace drog“ však vzhledem k ekonomické krizi získává stále více a více pozornosti. Od chvíle, kdy loni v červnu Globální komise pro drogovou politiku ve své zprávě doporučila generálnímu tajemníkovi OSN Ban Ki Moonovi změnu ve směřování drogové politiky, některé státy jako Kolumbie, Mexiko a Guatemala volají po „legalizaci“ a dokonce v rámci hranic Evropské unie během posledních šesti měsíců došlo k dekriminalizaci užívání drog v Řecku a Polsku a v blízké budoucnosti plánuje baskická vláda zavést regulaci tzv. Cannabis Social Clubs, Společenských klubů konopí.

Je možné polemizovat, že tato ekonomická krize je jen další příležitostí pro globální organizovaný zločin pro praní jejich bohatství jako prostředku poslední záchrany ekonomického systému (jak uznal i bývalý ředitel UNODC Antonio Maria Costa), podobně jako jejich investice v „off-shore“ lokalitách s cílem zabezpečit jejich byznys.

Co je tedy v zájmu lidí, jestliže organizovaný zločin tahá za nitky globální ekonomiky a prakticky uskutečňuje politické záležitosti? Situace v Mexiku je poslední stanicí současné „války proti drogám“, zatímco např. portugalský přístup v poslední dekádě prokázal, že alternativy k tomuto přístupu mohou přinést konkrétní výsledky.

A právě proto, sice s naprosto minimálními prostředky, ale s těmi nejlepšími úmysly vyzývá ENCOD k široké podpoře prvního mezinárodního „Summitu pro drogový mír“, konaného od 9. do 16. března ve Vídni.

V sobotu 10. března se uskuteční demonstrace a pochod Vídní, který bude požadovat „ukončení války proti drogám a změnu kontrolního systému OSN pro drogy“. Delegace ENCODu se v těchto dnech také zúčastní zasedání OSN a bude šířit naše vlastní návry na alternativní drogové politiky, jako jsou zmiňované „Společenské kluby konopí“, projekt „Přátelé kokového listu“ nebo podpora dalších aktivit, jako „mák pro medicínu“…

Autor: Farid Ghehioueche

Překlad: Michal

Republish