ENCOD BULETIN O DROGOVÉ POLITICE V EVROPĚ

NR 64 JÚN 2010

Může legalizace drog poškodit rozvojové země?

Tento březen při setkání CND ve Vídni upozornil šéf UNOCD (Úřadu pro drogy a kriminalitu), Antonio Costa, že rozvojové země by mohli čelit zdravotní katastrofě, pokud bohaté země nebudou mít drogy pod kontrolou. Costa upozornil na rostoucí problémy s drogami v chudých státech a také poznamenal, že v rozvojových státech – jež se snaží řešit zdravotní péči, vzdělávání a nezaměstnanost – chybí vymáhání práva pro kontrolu narkotik.

Dále pokračoval: „Chudák závislý – a že jich jsou miliony – je vytlačen na okraj společnosti, zbaven lékařské péče, často také uvězněn. A to vše zhoršuje jejich zdravotní stav“.

Costa se také domnívá, že již našel ty, co na tom mají vinu: „zdá se, že lidé z bohatých zemí zapomněli volat po uvolnění drogové kontroly“, a uzavírá: „Proč odsoudit země Třetího světa, které již byly zasaženy nejednou tragedií k tzv. neo-kolonizaci drogovou závislostí?“

Pan Costa k nám promlouvá z imaginárního a morálního hlediska, ale ve skutečnosti obhajuje pokračování škodlivých politik, které jsou hlavní příčinou neštěstí. A snaží se, aby se jeho odpůrci cítili provinile.

Je pravda, že rozvojové země, které mají významné spojení s nelegálním drogovým obchodem, jako výrobci nebo přepravci, bojují s drogami a problémy s nimi spojenými už desetiletí. Je také zcela zřejmé, že rozvojové země budou mít méně prostředků na vhodné řešení drogových závislostí, a to může přinést přitěžující okolnosti pro vyspělé národy (urbanizace, chudoba, migrace, vzdělání, nerovnosti příjmů atd.)

Ale pojďme si ujasnit jednu věc: jakou roli měli “neo-kolonialisté“ nebo „bohaté země“ v této „katastrofě“? Určitě to nebyla „ztráta kontroly drog“. Nechme rétoriky a pojďme se podívat na fakta.

Tzv. válka proti drogám, přísně sledovaná bohatými národy a vedená Spojenými státy, byla násilně nařízena rozvojovým zemím a teď je čím dál tím složitější. Nyní je všeobecně známo (dokonce to připouští i UNODC), že politika systematicky vytváří nesmírně „nedomyšlené důsledky“ jako nelegální obchod, přemísťování tras, trhů a nelegálních látek a marginalizuje uživatele. Navzdory silným náznakům neúspěchu této politiky, organizace jako UNODC stále vyzývají země, aby se připojili k mezinárodnímu úsilí kontrolovat drogy.

Po zvážení účinnosti aktuálního systému drogové kontroly, je otázkou jak může Costa žádat to samé a ve větším? Jak může tvrdit, že toto by pomohlo rozvíjejícím se národům zbavit se „tragédie drogových závislostí“? Jak přesně může větší drogová prohibice a boj proti drogám zachránit chudé země před „zdravotní katastrofou“?

Jedna věc, které se pravděpodobně pan Costa obává, je představa, že cena užívání drog na jednotlivce a na společnost nekonečně převyšuje náklady na prosazení prohibice. Díky tomu je jakékoli úsilí o snížení dostupnosti drog neospraveditelné . Ale i důkazy naznačují, že náklady na prohibici jsou ve skutečnosti velmi vysoké a efekt se míjí účinkem.

I kdybychom připustili, že náklady na užívání drog jsou ve skutečnosti velmi vysoké, nemůžeme zapomenout na prohibici, která v tom hraje svou roli. Je jisté, že kriminalizace drog je důležitější než zdraví a sociální problémy s tím spojené, a je také důležitým faktorem pro přetrvávání chudoby, sociální nerovnosti, korupce, chudé vlády a zaostalosti mnoha národů.

Kriminalizace zvyšuje negativní dopady užívání drog

1. Prohibice přitahuje obchodníky s drogami a jejich užívání do zemí, kde by jinak konzumace nebyla tak rozšířena. Náklady na distribuci v tranzitních zemích jsou nižší, a i když jsou tyto země chudší, ceny drog jsou tam velmi nízké. Tím se stávají tyto země velmi lukrativní pro obchod. Skutečnost, že obchodníci s drogami platí místní spolupracovníky drogami může vysvětlit část nárůstu konzumace v těchto tranzitních zemích.

2. Ilegalita způsobuje neprůhlednost obchodu oproti obchodu legálnímu. V této souvislosti může docházet k častějšímu předávkování vzhledem k síle, ředění atd.

3. Kriminalizace drog a jejich užívání překáží v úsilí k léčbě drogové závislosti a v prevenci šíření HIV mezi uživateli. Od té doby, co je konzumace ve většině rozvojových zemích nelegální, uživatelé mají tendence brát drogy na nevhodných místech a za špatných podmínek. Dochází častěji k přenosu nakažlivých chorob a předávkování. Přístup ke zdravotní péči a výpomoc na ulici by mohli snížit tyto problémy, ale uživatelé se stále zdráhají využívat těchto služeb právě kvůli kriminalizaci.

Kriminalizace uchovává korupci, chudobu i sociální nerovnosti mezi lidmi

1. Válka proti drogám zvyšuje cenu drog, aby výroba a prodej byly výnosnější a atraktivnější – zejména pro ty, kteří žijí v chudobě. Větší riziko, větší zisky a čím dál více chudých lidí je najímáno na tuto nezákonnou činnost.

2. K dosažení a udržení zisků implementují překupníci různé strategie, aby reagovali na boj státu. Mezi ně patří korupce důležitých úředníků a policistů a násilí vůči státu a dalším konkurenčním skupinám. Korupce ohrožuje demokratickou stabilitu a je vážnou překážkou v řízení zemí a národní bezpečnosti.

3. Odhaduje se, že 4 miliony lidí jsou závislých na příjmu z pěstování nelegálních plodin. V mnoha zemích je úsilí vymýtit pěstování a vývoz drog vysokou cenu na lidských životech. Pro farmáře je nedostatek ekonomických pobídek pro pěstování jiných rostlin než těch k produkci drog. Navíc velká část zisků končí v rukou těch, kteří kontrolují pozdější fáze procesu distribuce (maloobchodní prodejci z vyspělých zemí).

4. Další dvě známé ceny za prohibici jsou ztráty na životech při násilnostech a ztráty produktivity v důsledku uvěznění. Většina lidí uvězněných v Brazílii kvůli drogové činnosti jsou nevzdělaní, chudí, mladí černoši, kteří byli chyceni při prodeji malých dávek drog. Dále lidé umírají při transportu drog a další umírají na nemoci nebo předávkování, obzvláště v rozvojových zemích.

Stručně řečeno, i přes výzkum a analýzy, které byly doposud vyrobeny, účinnost prohibice pro sociální a individuální dopady na užívání drog je nejistá. Někteří budou tvrdit, že je pravděpodobné, že uvolnění zákazu by vedlo ke zvýšení spotřeby drog. Nicméně je dost důkazů (viz např. ES zpráva Reuter and Trautmann), že vliv represivní politiky na úroveň užívání je jen okrajový. Kromě toho není jasné, co je lepší, zda legalizace či prohibice. Ale pokud by mohl být obchod s drogami regulovaný, bylo by možné přesměrovat zdroje na jinou politiku, např. na léčbu či vzdělávání. A je pravděpodobné, že druhy drog, které kladou největší náklady, by mohli být sníženy.

Negativní zdravotní a sociální důsledky související s prohibicí by měli být korektně porovnány.

Marisa Felicissimo

Překlad: Kyla

Republish