ENCOD buletin k drogovej politike v Európe

NR. 71 leden 2011

TOTO NENÍ DIALOG

V minulých týdnech jsme měli určité problémy se zodpovězením otázky, zda by Encod měl – a pokud ano, tak za jakých podmínek – pokračovat v účasti na Fóru občanské společnosti o drogové politice (CSF). To není žádným překvapením. Tato otázka je hluboce spjata s další, konkrétně jakou roli by měl Encod hrát: být lobbystickou skupinou, nebo politickým hnutím? K odpovědi na tuto otázku je zapotřebí vědět něco o původu Encodu.

V roce 1991 započala Evropská komise proces, jenž měl vést k jednotné evropské drogové politice. Autorem tohoto konceptu byl francouzský prezident François Mitterand, který snil o Evropě, která si bude sama určovat svou drogovou politiku nezávisle na politice Spojených států. Během dvou let se uskutečnila řada rozhovorů se stovkami akademických expertů a organizací pracujících na poli drog v celé Evropě. Výsledkem bylo přesvědčení, že abychom se poučili z dobrých zkušeností a vyvarovali těch špatných, měla by být evropská drogová politika založena na důkazech, nikoli na ideologii. První pilíř důkazů by sestával ze sběru a srovnávání statistických údajů, druhý pak z otevřeného a transparentního dialogu s příslušnou zasaženou a zainteresovanou částí občanské společnosti.

V březnu 1993 zorganizovala Evropská komise seminář v Paříži s cílem vytvořit evropskou platformu nevládních organizací pracujících v oblasti drog, která by fungovala jako partner při procesu tvorby drogové politiky EU. Výsledkem semináře bylo založení Encodu.

V listopadu 1993 bylo v Lisabonu založeno Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogové závislosti. S ročním rozpočtem okolo 10 milionů euro vyprodukovalo EMCDDA od té doby velké množství zpráv, obsahujících statistická data o téměř všech aspektech týkajících se drogové problematiky v Evropě.

Z těchto údajů lze vyvodit důležitý závěr: teorie, že prohibice drog je nutná ke snižování poptávky a nabídky drog se ukazuje falešnou. V zemích, kde došlo k uvolnění prohibice, nabídka ani poptávka nevzrostly. Co víc, bylo to právě v těchto zemích, kde jsme zaznamenali těch několik úspěchů v boji s drogovými problémy, jako např. snížení počtu úmrtí či pacientů s drogami souvisejícími nemocemi.

Bohužel, i když důkazy na úrovni EU ukazují na to, že prohibice je špatnou odpovědí na problémy s drogami, činí orgány EU všechno pro to, aby se vyhnuly debatě o tomto závěru. I přes několik pokusů o zavedení adekvátní konzultace se zasaženou a zainteresovanou částí občanské společnosti v rámci drogových strategií EU, akčních plánů a dalších oficiálních deklarací od roku 1993 nedošlo k vážnému pokusu o zavedení tohoto do praxe.

Při jediných dvou summitech EU o drogové politice, ke kterým byl Encod přizván, v únoru 2000 a květnu 2004, byl náš příspěvek limitován na 5timinutové sezení, po kterém někteří zástupci vlád otevřeně vyjádřili své stížnosti na fakt, že „byl dán prostor legalizační lobby“.< Poté jsme se rozhodli provádět intenzivní lobbystickou kampaň v Evropském parlamentu, a s úspěchem. V prosinci 2004 schválil EP balíček doporučení pro novou drogovou strategii EU, včetně doporučení zavést konkrétní mechanismus pro dialog s občanskou společností s cílem zvýšit její roli v drogové politice. Tento požadavek byl posílen v průběhu veřejného slyšení, které uspořádal Encod společně Komisí EP pro občanské svobody v květnu 2005.

V odpovědi na zprávu EP napsal 17. prosince 2004 Carel Edwards, šéf protidrogového oddělení Evropské komise, že „dialog bude zahájen v roce 2005, dobře připraven a strukturován. Předpokládám, avšak neručím za to, že by k tomu mohlo dojít ve druhé polovině roku.“

V lednu 2006 zorganizovala Evropská komise konferenci na téma „občanská společnost a drogy“. Přibližně 60 účastníků, mezi nimi 17 členů Encodu, společně vyslalo Evropské komisi jasnou zprávu: „Uvážíme-li obrovský veřejný dopad a vliv drogového fenoménu na evropskou veřejnost, je nezbytně nutné vypracovat solidní plán pro upřímný a konstruktivní dialog mezi úřady a organizacemi občanské společnosti ohledně vytváření a implementace drogových politik jak na národní úrovni, tak na úrovni EU.“ Odpověď činitele Evropské komise Francisca Fonsecy byla, že „v roce 2007 bude vytvořen rozpočet, který usnadní snahy zahrnout požadavky občanů a jejich organizací do evropských drogových politik a strategií.“

První část tohoto slibu byla dodržena. Od září 2007 je Evropská komise zmocněna investovat 1 milion euro ročně na dialog o drogové politice s občanskou společností. Avšak zůstává nejasné, za co jsou tyto peníze utráceny.

Jediným viditelným výsledkem tohoto rozpočtu bylo zatím vytvoření tzv. Fóra občanské společnosti o drogových politikách v EU. Avšak to, co se událo na čtyřech setkáních tohoto fóra, která se od té doby uskutečnila, lze těžko nazývat dialogem.

Především je zde mnoho otázek ohledně reprezentativity každé z 26 organizací, které se na Fóru podílejí. Evropská komise není ochotna sdílet, na základě jakých kritérií jsou tyto organizace vybrány. Není možné zjistit, koho tyto organizace skutečně zastupují a na čem se zakládají jejich vyjádření. Některé z nich zdá se nemají žádné členy či pravidla rozhodování a pravděpodobně je provozují jeden nebo dva lidé s přístupem k jednomu exkluzivnímu sponzorovi.

Skupina těchto organizací je tvořena tzv. „poskytovateli služeb“, zdravotnickými profesionály financovanými lokálními, národními a/neno evropskými úřady v rámci programů na léčbu a prevenci zdravotních problémů souvisejících s drogami. Proto není zrovna v jejich zájmu tyto úřady kritizovat. Může být vznesena otázka, do jaké míry mohou lidé závisející na veřejném financování zastupovat občanskou společnost.

Zbytek členů CSF tvoří organizace lobbující za udržení drogové prohibice (mimo jiné organizace napojené na Scientologickou církev) a organizace pracující na reformě drogové politiky.

Evropská komise zorganizovala CSF takovým způsobem, aby se vyhnula debatě o zásadním, fundamentálním směru evropské drogové politiky. Jakýkoliv pokus v tomto změru byl umlčen zástupci Evropské komise s vysvětlením, že „členské státy by nikdy neakceptovaly doporučení v tomto duchu.“ Žádný zástupce vlád zemí EU nebyl nikdy na jednáních přítomen ani neprojevil zájem o jeho výsledky.

Samozřejmě si nelze stěžovat na materiální zabezpečení 1.5denních schůzek CSF, na která účastníci cestují do Bruselu první třídou, bydlí v hotelových pokojích za 250 euro/noc a programy setkání jsou vytištěny na luxusním papíře. Avšak tyto poměry nemohou vyvážit fakt, že je nemožné dosáhnout jakéhokoli koherentního vyjádření z CSF ohledně směru, jakým by se drogová politika EU měla ubírat, což je daleko od jakéhokoli posunu ve směru k opravdovému dialogu.

Každé ze setkání CSF stojí okolo 50 000 eur. To znamená, že za poslední 4 roky bylo 950 000 euro ročně, určených na uskutečňování dialogu s občanskou společností, použito na jiné účely. Evropská komise nebyla schopna vysvětlit na jaké. Jedním z dalších účelů byla v roce 2009 organizace tzv. European Action On Drugs (Evropské akce o drogách), propagandistické kampaně varující občany před nebezpečím drog, jež byla kompletně vytvořena na základě požadavků vlád a bez jakékoli konzultace s organizacemi občanské společnosti.

Encod se při různých příležitostech snažil od protidrogového oddělení Evropské komise získat vysvětlení ohledně budoucnosti dialogu. Nedostali jsme žádnou jasnou odpověď kromě vyjádření, že „Evropská komise má omezený mandát jednat na poli globální drogové politiky. Členské státy mají autonomii pro rozhodnutí, jakou drogovou politiku aplikují.“

Takže jsme zde, téměř 20 let poté, co vznikla myšlenka Evropské drogové politiky. Ačkoli z výsledků srovnávání dat je zcela evidentní, že by tato politika měla být založena na jiné bázi než na totální prohibici, instituce EU vložili veškeré své úsilí do zajištění stávajícího status quo a vyhýbání se debatě.

S Fórem občanské společnosti v jeho současném stavu, bez trasparentnosti v otázkách výběru účastníků, struktury, způsobu financování, cíle a očekávaného dopadu na tvorbu drogové politiky EU, není žádná naděje na zlepšení. Pokud se nadále budeme na tomto podílet, podstupujeme riziko komplicity s tímto status quo, jelikož Evropská komise tak bude moci tvrdit, že věci konzultovala se „zasaženou a zainteresovanou“ částí občanské společnosti. Zatímco realita je taková, že CSF je nákladný způsob, jak sdělit občanské společnosti, zčásti „reprezentované“ falešnými organizacemi a zdravotními pracovníky usilujícími o granty EU, že nebude mít vůbec žádný vliv na drogovou politiku.

Mezitím se běhěm posledních několika let Encod vyvinul z lobbystické skupiny několika nevládních organizací v hnutí lidí, kteří si přejí kriticky a konkrétně rozebrat drogovou prohibici, slovy i činy. Na setkání Řídící komise Encodu na konci prosince jsme se rozhodli odložit konečné rozhodnutí o našem dalším působení v CSF na valnou hromadu Encodu v červnu 2011. Mezitím budeme pracovat na seznamech pro a proti jednotlivým rozhodnutím, a tyto budou sděleny všem členům Encodu v průběhu jara, tak aby se mohl každý informovaně rozhodnout o této záležitosti.

Velkou otázkou zůstává, jak věci ovlivnit na úrovni národních vlád. Od veřejného slyšení v Evropském parlamentu 8. prosince víme, že EU nebude bránit jakýmkoli iniciativám jednotlivých zemí vykročit směrem k reformě a uvolnění prohibicionis­tických drogových zákonů. Takže je nutná koordinovaná strategie mezi Encodem a jeho členy. Využijme rok 2011 k tomuto ú­čelu.

Šťastný Nový rok.

Autor: Joep Oomen (s pomocí Petera Webstera)

Překlad: michal

Republish