ENCOD Bulletin o drogové politice v Evropě

č.79, září 2011

ZELENÁ TSUNAMI

Podle Evropského monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti leží počet pravidelných uživatelů konopí v Evropě někde mezi 12 a 24 milióny. Jestli, jak konstatují někteří pozorovatelé, je jejich průměrná denní spotřeba kolem 1 gramu, roční poptávka po konopí a jeho derivátech v Evropě se pohybuje mezi 4 až 8 tunami. Nicméně pokud uvážíme odhady, které publikoval holandský ekonom Adriaan Jansen, který studoval legální sektor zabývající se výrobou a distribucí semínek a dalších potřeb pro pěstování konopí, roční produkce konopí v Evropě leží mezi 300 a 560 tunami. To znamená, že větší část konopí spotřebovávaného v Evropě je i nadále importována odjinud.

V posledních letech došlo v celé řadě zemí ke zpružnění legislativy nebo alespoň politické praxe v oblasti spotřeby drog. Zkušenosti ze zemí, kde bylo takovéto zmírnění politiky definováno prostřednictvím konkrétní změny zákona (Nizozemí v roce 1976 a Portugalsko v roce 2001) ukazují, že umírněný přístup nezpůsobil zásadní nárůst v úrovni spotřeby drog. Takže takovýto umírněný přístup vyvrací teorii, podle níž je prohibice nutná pro minimalizaci spotřeby drog.

Ve většině evropských zemí už konzumace konopí není trestným činem. Pěstování konopí ovšem nadále zůstává ilegální. To znamená, že trh je nadále zásobován především dovozy. V dlouhodobém horizontu je tato situace neudržitelná. Každý ekonom je schopen vysvětlit, že místní výroba jakékoli komodity, zejména pokud může být prováděna v regulovaném prostředí, bude vždy levnější, jednodušší a tedy také atraktivnější než dovoz. Takže dříve nebo později se přes Evropu převalí zelená tsunami a smete zákaz pěstování konopí, přinejmenším pro osobní potřebu.

V posledních 18 letech se Encod a jeho členové snaží vést dialog o směřování protidrogových politik s úřady jak na místní a národní úrovni, tak na úrovni mezinárodní. Cílem bylo učinit rozhodovací proces v drogové politice demokratičtější a transparentnější, ale ve skutečnosti došlo k pravému opaku: v průběhu posledního dekády se určité úzké kruhy elitních specialistů značně obohatily, ať už finančně nebo v pojmech prestiže a osobního ega, na omezeném rozpjetí pro dialog s občanskou společností, který vytvořily některé vlády a mezinárodní instituce (jako EU nebo OSN).

Většina z těchto sítí tvrdí, že pracují na snižování škod a rizik spojených s drogami, ale co už nezmiňují je, že tyto škody jsou primárně vytvářeny úřady. V prostředí, ve kterém jsou drogy zakázány, může být většina opatření ke snižování škod nejlépe přirovnána k vyslání zdravotní sestry po ukončení bombardování. Obhajování snižování škod bez ohledu na skutečnou příčinu těchto škod se zdá být přinejmenším naivní. Je také možné, že za touto obhajobou je skryta zcela jiná agenda.

Jedním z nejdůležitějších sponzorů hnutí za omezování škod, reformu drogové politiky a dokonce i za legalizaci konopí je George Soros, jeden z nejbohatších lidí na světě. Soros vydělal své bohatství spekulacemi proti ekonomikám a měnám celých zemí. Bylo by poněkud naivní se domnívat, že jeho zájem o drogovou politiku má co do činění čistě s humanitárními motivy.

Jak tomu často bývá, když nějaký jednotlivec nebo společnost nashromáždí obrovský majetek, obecný blahobyt veřejnosti může být často ohrožen honbou za udržením nebo rozmnožením tohoto bohatství. Pohnutky takovýchto boháčů musí být tedy podrobeny zevrubné analýze, pokud máme chránit zájmy obyčejných lidí.

Nedávno vešlo ve známost, že Soros investoval nemalou sumu do společnosti Monsanto, která je jednou z největších nadnárodních zemědělsko-průmyslových společností na světě. Monsanto nám přineslo takové věci, jako např. Agent Orange (látka používaná k defoliaci lesů během války ve Vietnamu), glyfosfát (používaný na postřiky kokových a konopných polí v Kolumbii, Mexiku a Maroku) nebo tzv. Terminator Seeds (z nichž rostou rostliny, jejichž semínka jsou sterilní, takže pěstitel musí pokaždé kupovat nové osivo) nebo tzv. Traitor Seeds (z nichž rostou nemocné rostliny, které lze vyléčit pouze výrobky firmy Monsanto).

V posledních letech se Monsanto začalo zabývat úsilím farmaceutických společností jako Bayer a GW Pharmaceuticals získat patent na konopné odrůdy, které jsou používány k výrobě farmaceutických produktů (jako např. Sativex, který stojí kolem 100 euro za lahvičku s 10 dávkami) nebo na geneticky modifikované konopné rostliny s cílem snížení hladiny THC a bůhví čeho dalšího.

Kvůli kombinaci chamtivosti a technologie genetické modifikace mohou hráči jako Monsanto znamenat nepříjemnou hrozbu, pokud by se jim podařilo získat kontrolu nad trhem s konopím. Možným scénářem je situace, kdy produkty černého trhu, často s neznámým původem a kvalitou, budou nahrazeny předraženými farmaceutickými výrobky, které mohou mít všemožné geneticky modifikované účinky, které už nebudou mít s původní látkou nic společného. Dokud George Soros veřejně neodstoupí od takovýchto investic, měla by být jeho podpora reforem drogové politiky posuzována skepticky.

Naším skutečným problémem není prohibice. Problémem je filosofie, jež ignoruje přímý vztah mezi lidstvem a přírodou, protože jejím cílem je kontrola obojího, lidí i přírody. Náš boj musí být veden směrem k nápravě tohoto základního vztahu mezi člověkem a rostlinou, bez vměšování prostředníků, kteří nejednají v nejlepším zájmu občanů. Komerční zájmy musí samozřejmě existovat, ale měly by být za všech okolností transparentní. Občanům musí být umožněno vidět, na jakém základě jsou kalkulovány ceny a jak jsou připravována a přijímána rozhodnutí.

Vzhledem ke zkreslené realitě vytvořené univerzální drogovou prohibicí v roce 1961 je velmi nepravděpodobné, že současný establishment se sám o sobě pokusí o jakoukoliv formu legalizace. A pokud přece jen ano, budeme muset být velice opatrní při oslavě takového kroku, protože může snadno jít o trójského koně pro ohromné finanční zájmy, skryté za medicínským establishmentem. Takže musíme vycházet z místní reality a vytvářet ostrůvky rezistence, které budou optimálně těžit z možností tolerance pěstování pro osobní potřebu.

Takovéto ostrůvky, ať už to budou coffeeshopy v Nizozemí nebo Konopné společenské kluby v jiných zemích, se mohou stát modelem pro všechny, kdo si přejí ukončit prohibici drog zespoda, pod kontrolou samotných občanů a nikoli vlád nebo dalších hráčů, kteří se mohou stát nástrojem v rukou byznysmenů, kteří se snaží ovládnout světový trh s potravinami a léky a tedy monopolizovat vztah mezi lidmi a přírodou.

Autor: Joep Oomen (s pomocí Petera Webstera)

Tento bulletin vyjadřuje názor autora a neprošel schválením všemi členy Řídícího výboru Encodu.

Překlad: Michal

Republish