ENCOD buletin k drogovej politike v Európe

NR. 47 leden 2009

Namáhavý boj

S příchodem roku 2009 se díváme do budoucna i ohlížíme zpět. Dosáhli jsme při všech našich setkáních, konferencích a dalších aktivitách trvalých změn? To samozřejmě není možné s jistotou vědět.

Dokázali jsme zaměřit pozornost mezinárodního fóra všech zůčastněných v drogové politice na nejdůležitější otázky: snížení následků vzniklých užíváním drog, lidská práva, a v neposlední řadě regulace místo prohibice.

Mezinárodní situace je méně stabilní, než byla po dlouhá léta až doposud, ekonomicky i v širším politickém smyslu. Ukáže se to jako výhoda nebo to naši práci zpomalí? Současná ekonomická krize nám nevyhnutelně připomíná 30.léta 20.století, kdy proběhla americká prohibice alkoholu. Jistě, příčinou byla částečně ekonomická nutnost. Odehraje se znovu tento scénář v celosvětovém měřítku prostřednictvím tajtrdlíkování na půdě OSN? Nebo se globální válka proti drogám stane nedotknutelnou díky převažující zkorumpované moci, a svatosvatou na základě oblíbeného, ale lživého tvrzení o morální právoplatnosti?

Začátek odpovědi na tyto otázky dostaneme pravděpodobně v březnu, kdy se uzavře „Rok ohlédnutí“ za výsledky iniciativy UNGASS 1998. Musíme uznat, že vlastní hodnocení UNODC bylo upřímné: cíle iniciativy nebyly splněny. Nicméně triumfální závěr hodnotící zprávy A.Costy, že problém drog ve světě byl potlačen jejich mezinárodní kontrolou, je tak plytký jako lživý.

Lživý proto, že k tomuto potlačení došlo v několika málo tzv. vysoce rozvinutých zemích, zatímco jinde problémy související s prohibicí narůstají. A plytký, jelikož není důvod považovat „ustálení“ v užívání drog za výsledek jakékoliv politiky (dokonce ani tam kde k němu opravdu dochází). Po zavedení nové látky na trh je úroveň užívání vždy stoupající, často po několik let, a poté se ustálí, jednoduše proto, že poptávka je uspokojena, trh nasycený. Dosažení stavu plató není úspěch drogové politiky. Je to přirozený vývoj.

Toto je jedna ze změn posledních let v argumentaci na téma drogové politiky: pozitivní vliv represe na užívání drog byl konečně potvrzen jako mýtus. Stejně tak se začíná pomalu ale jistě potvrzovat, že zdravotní rizika užívání drog zasluhují pozornost v podobě regulace, nikoliv prohibice. Tyto dva významné faktory nyní umožnují vidět, jak je prohibice marná, neúčelná a poškozuje zájmy obyvatel.

Problémem zůstavá fakt, že jen málo politiků je připraveno přijmout toto odhalení se mytologie drogové politiky. Většina politiků ví, že represe působí obrovské vedlejší škody a jsou možná připraveni pochopit, že prohibice nevede k ovládnutí trhů s drogami, ale příliš mnoho jich používá tento přístup jako nástroj své politické kariéry. Velkou otázkou zůstává, jak dlouho toto potvrvá, než se postaví čelem nepohodlné pravdě, že drogová prohibice už nemůže být ospravedlněna žádnou rozumnou argumentací.

To se jasně ukázalo během roku 2008, kdy A.Costa nedokázal opakovaně vysvětlit, proč v Holandsku, kde mají místo prohibice regulovaný trh s konopím, je úroveň užívání marihuany nižší nebo stejná ve srovnání s ostatními zeměmi. A při nedávném Cannabis Tribunálu v Haagu se pro-prohibiční „tvrzení“ předkládaná křesťansko-demokratickými politiky ukázala být pouze pocity, dojmy a morálními apely, ale bez rozumného zdůvodnění.

V OSN, stejně jako v EU, to bude i nadále namáhavý boj. Podle našich zkušeností, v jednotlivých zemích EU nacházíme dostatek podpory k pokračování v tomto boji, ale musíme být připraveni na velká zklamání. Rovnováha politické síly ve světě se nyní neustále proměňuje, od dominance Západu k formám kooperace mezi zeměmi, kde regionální mocnosti budou hrát významější roli.

S očekávánou změnou politiky USA může tento stav vést k několika rozdílným směrům vývoje. Například Čína se pomalu přiklání k regulaci, ale vůbec to neznamená větší záruky občanských práv pro uživatele drog. V Evropě pokračuje zápas mezi prosazením centrální kontroly a uvolněním v podobě regulace, dekriminalizace.

Dokonce i po pravděpodobném přijetí Lisabonské smlouvy, kdy dojde k omezení nezávislosti jednotlivých zemí v rozhodování, bude rozdělování pravomocí mezi národními vládami a regionálními správci oblastí konfliktu. To se ukazuje při přijímání pragmatických rozhodnutí jako ustavení klubů uživatelů konopí (Cannabis Social Clubs) v Baskicku a Katalánii, nebo také při otevřeném protestu většiny starostů holandských měst proti vládnímu plánu dále zkomplikovat působení konopných kavárnen v zemi.

V následujícím roce, úsilí ENCOD zůstane zaměřeno na demonstraci nesoudržnosti mezi vládní politikou a místní realitou, na přiznávání porozumění této skutečnosti a posilování občanských hnutí, která se věnují prosazování spravedlivé a efektivní drogové politiky.

Napsal Frederick Polak (s přispěním Petera Webstera)

Přeložil Antonín Kábele

Republish