Prohlášení ENCODu k 55. zasedání Komise OSN pro omamné látky (CND)

5. března 2012

ENCOD obviňuje Spojené národy a vlády zemí (s několika málo výjimkami) z násilí, nemocí a smrtí, které jsou způsobovány drogovou prohibicí.

CND ztratila význam pro drogovou politiku a stala se z ní zhoubná instituce.

U příležitosti nadcházejícího zasedání Komise OSN pro omamné látky (12.-16. března 2012) žaluje ENCOD tento orgán za zločinné zanedbání povinností při řízení globální drogové problematiky, kterého se dopouští trvalým odmítáním studovat a zvažovat alternativní možnosti drogové politiky, které by nebyly založeny na prohibici a kriminalizaci. (V době vzniku tohoto prohlášení nám není známo, že by otázka alternativní drogové politiky figurovala na pořadu jednání CND 2012.)

V červnu 2011 zveřejnila Globální komise pro drogovou politiku svou zprávu o ‚válce proti drogám‘, ve které kritizovala absenci úvah o alternativních drogových politikác mezi vysokými funkcionáři OSN. Bývalý generální tajemník OSN Kofi Annan spolu s řadou bývalých (s výjimkou řeckého premiéra Papandreoua) vysokých politiků a státních úředníků nazvali tento přístup ‚odstoupením od zodpovědnosti‘. Zjevně tak otočili své přesvědčení o 180 stupňů a nyní nám říkají, že to vše bylo velice škodlivé selhání. Jejich zpráva je pouze poslední na pokračujícím seznamu zpráv, jež podporují potřebu radikálních změn směřování globální drogové politiky.

Až donedávna otázky alternativní politiky chyběly na pořadu jednání jednotlivých vlád, avšak vyskytly se i výjimky: V roce 2011 požádala Bolívie o změnu legislativy u kokového listu kvůli nespravedlivé kriminalizaci tradičního zvyku žvýkání této rostliny. Hlavním důvodem, proč byla tato řádně a v souladu s pravidly podaná žádost Úřadem OSN pro drogy a kriminalitu a relativně malým počtem mocných zemí zamítnuta bylo, že takový krok by ‚ohrozil integritu mezinárodních úmluv‘. Vylepšení úmluv se tedy rovná jejich ohrožení?

Nedávno oznámil guatemalský prezident Otto Perez Molina, že si jeho země přeje diskuzi s ostatními státy o legální regulaci drog. Bezprostřední reakcí USA bylo odsouzení tohoto prohlášení, opakování přežitých a nepodložených argumentů a vyslání jejich ministra vnitra, aby tuto malou zemi zastrašil. Naštěstí již moc USA není pro latinskoamerické země natolik nebezpečná, jako tomu bývalo dříve.

Ve Velké Británii začal nedávno Výbor pro vnitřní záležitosti (Home Affairs Committee) s novou revizí drogové politiky. Předcházející snaha (podporovaná současným premiérem Cameronem) vyústila v doporučení studovat alternativní politiky včetně legální regulace, avšak vláda to ponechala bez povšimnutí.

Dnes, 100 let po první mezinárodní drogové konferenci a 50 let po podepsání Jednotné úmluvy, vytvořila prohibice a ‚boj proti drogám‘ obrovský globální ilegální trh s drogami.

Současně drogová prohibice výrazně zhoršila zdravotní rizika spojená s užíváním drog. Užívání a zneužívání drog se znásobilo a stejně je tomu s počtem obětí předávkování drogami a dalšími patologickými jevy, které nejsou nutně spojeny s užíváním nelegálních drog, a také s násilím, nevynutelně spojeným s obchodováním s drogami na nelegálním trhu.

Seznam škod, přímo působených drogovou prohibicí, je dlouhý a není nutné ho znovu opakovat zde, neboť OSN tyto ‚nezamýšlené následky‘ oficiálně uznala (Costa, 2009). Jak dlouho zůstanou nezamýšlenými? UNODC (Úřad OSN pro drogy a kriminalitu) prezentuje toto tragické, ale předvídatelné (a předpovězené) selhání jako problém, jenž stále může být napraven jednoduchým přijetím pár drobných změn

V reálném světě zatím prohibiční politika nadále destabilizuje země, působí zbytečná úmrtí a na naplňuje věznice (především v USA, kde mají jednu z nejpřísnějších protidrogových legislativ ve světě). Kromě toho díky prohibici drog pokračuje financování zločineckých a teroristických skupin.

Avšak i kdyby byly výsledky globální prohibice pozitivní, nebylo by normálním postupem zvažovat i alternativní možnosti? Jak mohou politici obhájit své odmítání o regulaci alespoň přemýšlet?

Uvedu zde jeden příklad, který se mě osobně dotýká, jelikož se jeví jako charakteristický pro UNODC. Bývalý výkonný ředitel UNODC Costa nedodržel svůj slib vytvořit diskuzní dokument o konopné politice v Nizozemí, pravděpodobně proto, že holandská vláda nesoulasila s jeho názorem.

Během loňského zasedání CND uspořádal nastupující výkonný ředitel Fedotov sezení s nevládními organizacemi, kde odpovídal na jejich otázky. Když jsem se ho na stejnou věc zeptal, slíbil, že opomenutí svého předchůdce napraví. Ani o rok později však k vydání žádné takové zprávy opět nedošlo.

Základní předpoklad prohibice, tedy že prohibice a kriminalizace jsou jediným efektivním způsobem, jak ochránit veřejné a individuální zdraví před drogami, byl vyvrácen důkazy, které se naromadily v průběhu posledních tří dekád. Důkazy ukazují, že dekriminalizace užívání drog nevede nutně ke zvýšení užívání nebo dalších drogových problémů. V Nizozemí je konopí dospělým osobám volně dostupné po více než 30 let a míra užívání se drží na průměru Evropské unie.

Portugalsko a Česká republika zavedly dekriminalizaci užívání a držení nelegálních drog pro vlastní potřebu, aniž by se naplnily strašlivé scénáře, předpovídané oponenty těchto opatření. Problémy s drogovou kriminalitou, které v těcto zemích nadále existují, jsou způsobovány zbývajícími nelegálními částmi drogovýc trhů vzhledem k neúplnému charakteru dekriminalizace.

Již po mnoho let požaduje ENCOD a celá řada dalších organizací revizi mezinárodních drogových úmluv a otevřenou, informovanou diskuzi o nejlepším systému pro regulaci drog. Přesto se však tato otázka, jejíž naléavost je pociťována po celém světě, nikdy neobjevila na pořadu jednání OSN nebo členských států.

Není těžké pochopit, proč si vlády nepřejí otevřenou a informovanou diskuzi o drogové politice. Nemohou totiž nevidět, že pravděpodobným výsledkem takové debaty by bylo, že prohibice musí být zrušena a nahrazena regulačním systémem. A nelíbí se jim představa, že budou muset přiznat zodpovědnost za to, co bývá nazýváno nejškodlivější veřejnou politikou posledního století.

Členské státy OSN se drží navzájem v šachu. Slepě pokračují ve stupňování té samé snahy pod záminkou ‚sdílené zodpovědnosti‘. ‚Sdílená zodpovědnost‘ za protidrogové snahy je cynickým jménem pro přinucení členských států OSN k podílení se na ustoupení od zodpovědnosti s ohledem na tomu, co je skutečně a zoufale zapotřebí: efektivní legální regulace psychoaktivních drog v souladu s místní či regionální historií a kulturou.

ENCOD vnímá mezinárodní ‚protidrogové úsilí‘ jako součást nemorálního, nefunkčního a škodlivého mezinárodního aparátu pro kontrolu drog, kterému se podařilo získat zásadní vliv na mezinárodní politiku vytvořením globálního ilegálního drogového trhu a obrovských finančních zájmů. Následně je násilí a umírání, které tento trh nevynutelně přináší, a ohromné množství nezdaněných peněz, které generuje, označeno jako mezinárodní hrozba a dochází k vytvoření jakési supervlády složené z několika málo válečných štábů. Sekuritizační status pak vylučuje zvažování jiných politik a prověřených alternativ ze seriózní diskuze na půdě relevantních mezinárodních orgánů kontroly drog, tedy právě těch institucí a vlád, které jsou zodpovědné za jednostranné, militaristické a selhávající úmluvy o drogách a jejich mimořádně tragické důsledky.

Současně pak toto úsilí degraduje zdravotnický sektor na pouhé sčítání obětí.

Pokračující odmítání zvážit alternativní možnosti není v této chvíli, kdy jsou škodlivé důsledky současné politiky známé a uznané, ničím jiným než zločinným zanedbáním. (Možná to nelze nazývat ‚zločiným‘ ve striktně legálním smyslu, ale zcela jistě ve smyslu morálním.)

Z aktivit CND a UNODC tak vyplývá pouze jeden konečný závěr. Systematicky ignorují veškerá data, která ukazují, že modely drogové politiky s menším podílem prohibice a větším podílem legální regulace mohou přinášet pozitivní výsledky na užívání drog a jeho rizika. CND a UNODC se staly vůdčí silou průmyslu s jeho vlastními důsledky a zisky. Jejich hodnoty a závěry již nadále nemají vztah k tomu, co se v oblasti drog odehrává. Jejich agenda zastínila drogovou politiku a směřuje k neznámému konci, přičemž podporuje rozsálé a rostoucí systémy, které jsou nejen zcela neefektivní ve zlepšování situace, ale navíc umocňují drogové problémy všude tam, kde působí.

Takže, co je vlastně skutečnou agendou, skrytou za UNODC a CND?

Vyzýváme všechny, kdo se podílí na mezinárodní drogové politice, aby přiznali naléavou potřebu studovat legální regulaci drog a dělali vše nezbytné k tomu, aby se tato věc dostala na pořad jednání vlád členských států a CND i UNODC.

Frederik Polak,

President ENCODu

Republish