SVOBODA PĚSTOVÁNÍ VE SPOLEČENSKÉM KLUBU KONOPÍ
ŘEŠENÍ V RÁMCI MEZINÁRODNÍCH DOHOD OSN

Většina evropských zemí dekriminalizovala užívání konopí a ve velmi malém měřítku i držení pro vlastní potřebu. Nizozemí umožňuje prodej malého množství již léta. Několik švýcarských kantonů tolerovalo pěstování a obchod s konopím pro legální účely dlouhou dobu, bez kontroly obsahu THC. Parlament nakonec tato pravidla zrušil v červnu 2004. Následně započaly přísné kontroly, které zničily celou konopnou síť včetně obchodníků a farmářů. Od té doby neexistuje ve Švýcarsku oficiální cesta, jak si opatřit konopí pro vlastní potřebu. Denně jsou milióny lidí nuceny kupovat Cannabis od organizací, které jsou víceméně zločinné [ať je jejich cílem pomoc druhým nebo jim jde o zisk, pozn.překl]. Společenské a hospodářské důsledky jsou katastrofální.

Dekriminalizace pěstování pro vlastní potřebu

Jedinou alternativou je pěstovat si sám/sama, což je ovšem povoleno jen v několika málo zemích. V ostatních státech je pěstování pro vlastní potřebu posuzováno zákonem jako těžký zločin, který je pak u soudu často klasifikován jako přestupek. Kvůli možnosti trestního stíhání společně s dalšími překážkami se touto cestou uspokojí jen 20-25% poptávky. Mezinárodní konvence nezavazují zúčastněné státy ke stíhání pěstování pro vlastní potřebu. Vlády mohou přijít s programem legalizovaného pěstování touto cestou, aniž by se musely obávat mezinárodních sankcí. Ale ani když bude takový postup tolerován, nepokryje celou obrovskou poptávku a nenabízí žádné vodítko k zajištění čistoty výroby a k ochraně nejen nezletilých osob před černým trhem.

Žádná shoda ohledně výroby a obchodu

Evropské parlamenty a vlády jsou stále proti regulovanému obchodu s konopím. Věří, že takové obchodování je proti mezinárodním konvencím, podporuje export, drogovou turistiku a vedlo by ke zvýšení konzumace zejména mezi mládeží. Tyto obavy sdílí mnoho evropských politiků, kteří jsou jinak ochotni se zasadit o změnu k lepšímu, mj. zákonodárci, kteří uznali závěry zprávy člena Evropského parlamentu G.Catanii z prosince 2004. Reformní hnutí musí brát tyto námitky v úvahu. Řešení by mohla přinést tolerance pěstování malých množství pro vlastní potřebu dospělými osobami.

ENCOD představuje Společenský Klub Konopí

ENCOD, evropská síť více než 100 skupin aktivních v drogové problematice, připravuje model výroby a distribuce konopí pro dospělé, bez pouličního prodeje [a účasti černého trhu, pozn.překl.] – společenský klub konopí. SKK jsou nezisková sdružení, organizující profesionální, skupinové pěstování velmi omezeného množství konopí určeného právě k pokrytí osobních potřeb jednotlivých členů. Pěstování, doprava, distribuce a užívání by měly být kontrolovatelné z hlediska kvality a bezpečnosti, bez přístupu veřejnosti, poutačů a výloh. Členové hradí tento systém poplatkem odpovídajícím jejich potřebám. Žádný pouliční prodej by nebyl možný. Členové nemohou prodávat nic ze své vypěstované úrody a musí zajistit, že se tato nedostane do rukou nezletilých.

Evropský projekt

K dnešnímu dni jsou v provozu společenské kluby konopí ve Španělsku a Belgii. Sdružení Trekt Uw Plant (Vypěstuj si vlastní kytku), založené uživateli konopí v Antverpách, začíná se svou první kolektivní pěstírnou [Spolek během uplynulých dvou let obhájil svoji právoplatnou existenci před soudem a pokračuje v činnosti, pozn.překl.]. Belgické federální zákony dovolují pěstování jedné samičí rostliny, ačkoliv se nejedná přímo o legalizaci. Založením kolektivní pěstírny zkouší sdružení řešit problém mnoha lidí, kteří nemohou pěstovat sami. Projekt se současně snaží o zajištění legální bezpečnosti pěstování konopí, snížení podílu černého trhu, omezení užívání konopí mezi mladistvými a o ochranu zdraví spotřebitelů.

Na základě kladného rozhodnutí soudu ve španělském městě Bilbao z dubna 2006 ve prospěch podobné iniciativy, sdružení Pannagh, započalo několik spolků svou činnost pod dohledem španělských úřadů. V USA a Kanadě existují takovéto kluby uživatelů konopí s cílem pěstování pro vlastní, lékařské použití. Tyto spolky jsou však provozovány méně veřejným způsobem než zde popisovaný SKK.

Přizpůsobitelný model

V jiných zemích započala činnost spolků založených na podobných principech. Vše záleží na legislativě a politické praxi. SKK může být vytvořen různými způsoby. V zemích či regionech s pokrokovějším přístupem k této problematice by takové sdružení mohlo nabídnout svým členů také prostor ke konzumaci – v zájmu oddělení se od černého trhu, vysoké úrovně osvěty a pomoci uživatelům v nouzi. Systém neziskového sdružení by zaručoval, že majitelé nebo zaměstnanci se nebudou snažit o zvyšování spotřeby, čemuž by pomohlo i omezené množství stanovené pro každého člena.

Spolehlivá alternativa

SKK má mnoho výhod. Zaprvé, tento model umožňuje kultivaci a distribuci pro vlastní potřebu bez jakéhokoliv dovozu/vývozu konopí. Proto není v rozporu s mezinárodními dohodami. Poptávka po konopí bude uspokojena mnohem čitelnějším způsobem, když budou mít dospělí možnost pěstovat pro vlastní potřebu. Kultivace konopí přinese lepší metody ochrany prostředí a zdraví veřejnosti. Černý trh se svými problémy včetně zvyšování obsahu THC, šizení/nastavování drogy, zvyšování cen, násilí, prodeje nezletilým a mizérie otevřené drogové scény, se výrazně ztenčí, případně úplně zmizí. Úřady by mohly schválit rozumný rámec kontroly SKK během celého procesu od pěstování ke konzumaci. SKK by dokázal vytvořit pracovní místa a legálně se podílet na obchodu s výrobky a službami, ze kterých se platí daň. Takový systém by rychle dovedl nabídnout alternativu pro ty, co nakupují na černém trhu.

Abychom prokázali naše odhodlání, začněme s přípravou všech souvisejících činností: plánování a zajištění obnovitelných zdrojů energie, ekologické zemědělství, rozumný výběr semen na základě genetických vlastností, informace o produktech, realistické určení množství pro pěstování a z toho plynoucí členské poplatky, bezpečná kultivace a distribuce. Žádná
inzerce, členství pouze na základě doporučení, aby se zamezilo nadměrnému počtu členů a výskytu problémů… To vše jsou konkrétní podklady k započetí této zcela nezbytné akce.

Zastavení černého trhu s konopím

Pěstování a společná distribuce konopí by vytvořily mnoho sezónních pracovních míst i pozic na hlavní či vedlejší úvazek. Oficiální ekonomika výrazně posílí s přísunem miliard eur z mezd a daní z tohoto trhu. Uživatelé konopí už by tak neměli pocit, že se o nich jedná jako o pacientech pod dohledem nebo o zločincích. Je nezbytné změnit zákonné postavení konopí. Jak přejdeme od úplné prohibice k regulovanému trhu? A jak současně s tím zajistíme nejen ochranu zdraví a bezpečnost veřejnosti, ale také opravdu pozitivní dopad na společnost a hospodářství?

Nezbytný krok: dekriminalizace

Bez porušování svých mezinárodních závazků a bez vytváření nerovnováhy s ohledem na drogovou situaci může kterákoliv země dekriminalizovat soukromé užívání konopí pro vlastní potřebu a tolerovat množství cca 10g marihuany či hašiše, které může člověk nosit u sebe (v soukromí, pro domácí pěstování a držení by limit mohl být např. 5 živých rostlin a 500g úrody skladem). Konzumace na veřejnosti, kam mají přístup děti a nezletilí, musí být stejně jako v případě tabáku zakázána [v závislosti na legislativě země, pozn.překl.]. Tolerovat by se musel také obchod se semeny a řízky rostlin, aby bylo domácí pěstování legálně možné a podíl černého trhu se tak omezil na minimum, zejména pokud jde o dovoz. Zákonné postavení konopí a konopných drog se bude muset změnit, především při použití pro lékařské účely.

Proč regulovat?

Dekriminalizace užívání a pěstování je základním předpokladem a krokem k řešení tohoto společenského fenoménu. Vrací konopí zpět do soukromé sféry, snižuje tlak na policii a veřejnost, zejména na mladé lidi; podporuje tvořivý dialog o zdraví obyvatelstva. Omezuje stínovou ekonomiku, praní peněz a kontrolu trhu kriminálními organizacemi a gangy. Kupodivu, většina uživatelů nemá možnost si pěstovat vlastní konopí. Střední třída a venkovská mládež by takovými opatřeními získaly. Mladí lidé z městských sídlišť by se vymanili z vazeb na černý trh, ačkoliv vždy mohou být v pokušení konopí prodávat.

Jaký legální status má konopí mít?

Nový přístup musí obsahovat myšlenku, že užívání konopí v soukromí, přes jeho určité relativní riziko, musí být respektováno, pokud nedochází k rozporu se zákonem. Z tohoto pohledu jsou trafiky, bary, hospody a dokonce i holandské kavárny a švýcarské obchody s konopím příliš na očích, příliš provokující. Podporují tak kritiky upozorňující na špatný příklad pro mladé a jiné nežádoucí jevy.

Model SKK by neměl být zaměňován s distribucí konopí výhradně pro lékařské účely. Nelze zapojit miliony běžných uživatelů konopí do takového zdravotnického systému. To by bylo směšné. Lékárníci nejsou vůbec nakloněni představě, že by museli denně vyřizovat pohledávky od této rozsáhlé skupiny obyvatelstva, a laboratoře upřednostňují práci s nákladnými deriváty a patentovanými syntetickými látkami před prací se samotnými rostlinami. Většina uživatelů by též nesla nelibě vlastní změnu postavení z kriminálníka na pacienta. Nejrozumnějším řešením v rámci tolerance pěstování pro vlastní potřebu je skupinové pěstování. Nezisková sdružení by mohla spojit ty uživatele, kteří sami pěstovat nemohou a nemají tím pádem vlastní zdroj konopí. Tento systém by vytvořil mnoho pracovních míst. Není v rozporu s mezinárodními úmluvami, které zakazují obchod, vývoz a dovoz omamných látek.

Skupinové pěstování

Kluby budou schopny pěstovat přímo pro své členy a nakupovat od schválených výrobců. Povolení k pěstování konopí s vyšším obsahem THC bude nejdříve uděleno přísně ekologickým farmám. Komise složené z vědců, zástupců úřadů a uživatelů budou muset stanovit lékařské standardy a výrobní postupy. Vzhledem k výše zmíněným mezinárodním dohodám si bude každá země zajišťovat vlastní produkci. Kontrolní organizace budou provádět analýzy a šetření, čímž upevní celistvost a propojenost celé sítě. Policie a daňové úřady budou nadále pokračovat v potlačování nelegálních činností jako je pašování apod.

Společenské kluby uživatelů

Sdružení budou schopna otevřít kluby uživatelů na místech, která nejsou na očích kolemjdoucím a která se veřejně nijak neprezentují. Tato místa, sloužící výhradně svým členům, by mohla být otevřena od 18:00 do půlnoci ve všední dny, do druhé hodiny ranní o víkendech, a zajišťovala by distribuci konopí. Každý člen by vlastnil čipovou kartu s kreditem odpovídajícím dohodnutému množství, s měsíčním nebo ročním limitem na základě placeného členství. Celkové množství může být upraveno podle stáří člena. Kvůli omezení přitažlivosti klubu pro děti a mladistvé by věková hranice měla být nejméně 16 let, což odpovídá jak omezením pro bary a restaurace, tak průměrnému věku uživatelů konopí [V ČR by nejnižší věková hranice byla v tomto případě 18 let, pozn.překl.]. Současně lze omezit množství konopí na 30g měsíčně pro lidi do 18 let, 60g měsíčně (do 21 let) a 100g pro osoby starší 21 let, čímž se omezí případná nadměrná spotřeba a možnost dalšího prodeje na černém trhu. Členové zaplatí jednorázový příspěvek na drogovou prevenci, zdravotní a sociální systém klubu. Sítě uživatelů budou také schopny nabídnout svým členům prostor ke konzumaci konopí, což obratem výrazně oddělí černý trh a drogovou scénu, sníží pouliční kriminalitu a násilí, umožní najít problematické uživatele a nasměrovat je na systém prevence a pomoci. Tyto spolky budou muset respektovat místní podmínky a pravidla: např. zákaz prodeje a konzumace alkoholu, účast v kampaních proti kouření a další preventivní činnosti a opatření. Úřady mohou vymezit počet a velikost skladových prostor klubu dle zákona.

Společenský a hospodářský užitek

Tento systém by v celé Evropě vytvořil desítky tisíc míst pro nekvalifikované pracovníky, obstarávající pěstování, provoz, zabezpečení a distribuci. Příslušníci národnostních menšin často znají tento trh a výrobky lépe. Bez jakékoliv diskriminace, oni by mohli být skvělými pracovníky. Kluby by se mohly otevřít v těch městských zónách a předměstských čtvrtích, kde nejsou prostory pro společenský, kulturní život kvůli hygienickým opatřením apod. Přínos takto propojeného systému by jednoznačně umožnil uplatnění zdravotnických metod vzdělávání v oblasti prevence a snižování rizik spojených s užíváním všech drog. Systém by umožňoval nalezení rizikových uživatelů s jejich rodinami a přinesl by jim společenskou a zdravotní péči. Nepochybně by zbyl dostatek peněz na místní kulturní činnost.

Tento text může být v některých pasážích nepřesný až zavádějící, neboť se věnuje problematice z pohledu celé EU, takže nemůže odrážet současnou situaci v zákonech jednotlivých zemí, a navíc se v něm autor místy odkazuje na stav v jeho vlastní zemi (Švýcarsku). Sjednocující je však myšlenka pěstování, které není v rozporu se zmíněnými mezinárodními dohodami:

(1) Jednotná úmluva o omamných látkách/narkotikách („Single Convention on Narcotic Substances“) z r.1961,

(2) Úmluva o psychotropních látkách („Convention on Psychotropic Substances“) z r. 1971, (3) Jednotná úmluva proti nezákonnému obchodu s omamnými a psychotropními látkami („Single Convention against Illicit Trafficking with Narcotic and Psychotropic Substances“) z r.1988. Více informací najdete brzy na [www.legalizace.cz nebo [www.bohemicanna.cz. Dotazy a připomínky k překladu nebo k projektu SKK na území ČR posílejte na a.kabele@bohemicanna.cz – pozn.překl.]

Republish