Encod vyslal delegaci na 54. zasedání Komise OSN pro omamné látky

Zde je první dojem prezidenta Encodu Fredricka Polaka

23.března 2011

První den začal v 8 ráno malou demonstrací podél řady lidí, čekající u vchodu do budovy OSN na bezpečnostní procedury.

Naši přátelé z Maďarské unie občanských svobod se snažili vypadat jako mafiáni a rozdávali tisícidolarové bankovky s portrétem výkonného ředitele UNODC Fedotova, děkující UNODC a CND za padesát let drogové prohibice. Na bankovkách stálo „In Prohibition We Trust“ (Věříme v prohibici) a „Say No to Drug Law Reform“ (Řekněte NE reformě drogových zákonů).

Problémem na zasedání CND je zjistit, kde se diskutují nebo dějí důležité a/nebo zajímavé věci – za předpokladu, že se vůbec něco takového děje. Ve dvou velkých sálech, kde se konají plenární zasedání, je možné skutečně sledovat diskuzi pouze pro týmy lidí, kteří se střídají v poslouchání a dělání poznámek a setkávají se, aby byli schopni sledovat vývoj. To si mohou dovolit pouze největší nevládní organizace. Naštěstí na chodbách dochází k častým osobním kontaktům, kde může člověk často pochytit užitečné informace.

Níže uvedené obsahuje pouze několik bodů, které snad stojí za zmínku. Rozhodně nejde o úplný obrázek toho, co se na shromáždění dělo.

Před dvěma lety obdržela WHO (Světová zdravotnická organizace) žádost nebo pověření k vypracování zprávy o konopí. To bylo výsledkem žádosti Japonska na zahrnutí konopných semínek o úmluv.

O dva roky později se neudálo nic, protože WHO na tento projekt nemá peníze. Ten může začít pouze tehdy, když se jedna nebo více zemí rozhodnou poskytnout prostředky speciálně na tento účel a žádná země takovouto iniciativu nevyvinula.

Naskýtá se otázka, na jaký druh projektů je vydáván dostatek peněz.

Na setkání s předsedou INCB (Mezinárodní rada pro kontrolu narkotik) prof. Hamidem Ghodsem byly položeny otázky na to, proč INCB pravidelně kritizuje země, které přijaly metody jako místnosti pro užívání drog, které prokazatelně zlepšují zdraví uživatelů drog. Pan Ghodse odpověděl, že věcí INCB není, jestli nějaká metoda pomáhá či nikoli, ale pouze jestli je v souladu s úmluvami. Což není případ uživatelských místbností. Takže o tomto referují. Drogy užívané v uživatelských místnostech byly koupeny na nelegálním trhu. Pokud by daná droga byla stejným lidem předepsána, bylo by to v pořádku.

To ukazuje mechanismus fungování úmluv a INCB.

Neexistuje žádné pravidelné nezávislé hodnocení výsledků „globálního systému kontroly drog“. Striktně a pravidelně je kontrolována a monitorována míra, do níž jednotlivé země dodržují či nedodržují úmluvy.

Účinnost jednotlivých politik a metod na veřejné a individuální zdraví není pro systém kontroly drog OSN relevantní. Když je na základě žádosti členského státu rozhodnuto vypracovat zprávu o konopí a výsledcích jeho užívání, není to považováno za součást pravidelného programu OSN, ať už UNODC či WHO, a její vypracování je ponecháno na politické vůli jednotlivých zemí – a následně se nestane nic.

V úterý odpoledne jsem se zúčastnil schůzky, organizované ONDCP, americkým Úřadem pro politiku národní kotroly drog. Ústředním tématem bylo takzvané „Zvládání drogových prohřešků s NADĚJÍ“, prezentace prof. Angely Hawkenové z Pepperdinovy univerzity na Havaji. Ta byla uvedena Gilem Kerlikowskem, ředitelem ONDCP, známým jako americký drogový car, a Kevinem Sabetem, zvláštním poradcem ONDCP. Uvedení na takto vysoké úrovni ukazuje, jak je tento projekt důležitý pro vládu USA.

Jde o nový přístup k vymáhání bezdrogového životního stylu na drogových hříšnících, kteří po odpykání trestu ve vězení mají stanovenou zkušební dobu až 5 let. Je to nazýváno „léčbou“, ale jde o aplikování přísného behaviorálního přístupu, něčeho jako trénink nebo dril. Sankce za „pozitivní“ testy na drogy jsou „jisté, pohotové, konzistentní a umírněné“. Toto jsou klíčová slova. Poslední z nich, umírněné, je zajímavé: začínají na dvou dnech vězení bezprostředně po prvním pozitivním testu, což těžce narušuje život hříšníka v podmínce. Na druhé straně jde o výrazně kratší dobu než sankce, které jsou stále používány většinou soudů: zpátky do vězení na dlouhou dobu. Nicméně se zdá, že tyto drsné sankce nejsou vždy přísně uplatňovány.

Výsledkem tohoto výzkumu je: snížení užívání drog, méně času ve vězení pro lidi v podmínce a hlavně: sníží se potřeba míst ve věznicích. Hawkenová správně uznává, že výsledky za období po skončení podmínky budou známy až za několik let. ONDCP zřejmě vidí v této metodě velký příslib, protože se zdá být výrazně levnější.

A já si pomyslel: zdá se to být obzvlášť výhodné pro americkou vládu, jelikož to neučiní velké množství vězeňských cel nadbytečnými po zrušení prohibice drog. Vytvoří to systém, ve kterém budou vězeňské cely (které by se jinak staly zbytečnými) využijí efektivněji než v současnosti, pro krátké pobyty většího počtu „drogových hříšníků“.

Otázka, proč je nutno těmto lidem zakázat užití sebemenšího množství drog, i kdyby se naučili své užívání kontrolovat, a intenzivně je po léta pronásledovat s hrozbou bezprostředního, ač krátkého uvěznění, nebyla vznesena.

Fredrick Polak

Beatriz Negrety

Frantisek Pisarik

Joep Oomen

Republish