56th Session of the UN Commission on Narcotic Drugs, Vienna

11 to 15 March, 2013, Vienna

Svět volá po zásadní reformě drogové politiky

Dočkáme se od OSN konstruktivní odpovědi?

Tisková konference delegace ENCODu proběhne v pondělí 11. března od 10.00 ve Vídeňském mezinárodním centru, které sídlí na adrese Wargamer Strasse 5.

Překlad: Lukáš Hurýsek

V roce 1961 byla podepsána Jednotná úmluva o omamných látkách (UN Single Convention on Narcotic Drugs), která zavázala všechny členské státy k uvalení prohibice na výrobu a distribuci psychoaktivních substancí, jež byly považovány za společensky nebezpečné.

V termínu mezi 11. a 15. březnem 2013 se bude ve Vídni konat 56. výroční setkání Komise OSN o omamných látkách (UN Commission on Narcotic Drugs – CND), kterého se bude ENCOD (Evropská koalice pro spravedlivou a efektivní drogovou politiku) aktivně účastnit, aby si mimo jiné vyžádal odpověď na následující otázku:

Proč není regulace obchodu s drogami na programu jednání CND?

Opravdu si mezinárodní společenství myslí, že prohibice drog funguje tak dobře, že není důležité alespoň analyzovat alternativní možnosti? Pravděpodobně nemyslí. Pokusíme se výše položenou otázku zodpovědět, ale nejdříve se vyjádříme ke třem debatním panelům, do kterých bude letošní konference rozdělena.

Panel číslo jedna – snižování poptávky (Demand Reduction)

V roce 1988 byla členy OSN přijata Deklarace o programovém postupu při snižování poptávky po ilegálních substancích. Všechny státy, které podepsaly konvence OSN o drogách, věřily tomu, že pokračování prohibice v kombinaci s prevencí a lepší informovaností sníží celosvětovou poptávku po zakázaných látkách. Přestože se tato politika ukázala být nefunkční, zástupci naprosté většiny zemí ji nadále prosazovaly – ať už z neochoty cokoli měnit, anebo ze strachu o vlastní dobře placenou práci, budoucí penzi a možnost navštěvovat různé konference v luxusních lokalitách po celém světě.

Letošní souhrnný průzkum na amerických středních školách (Monitoring the Future) přinesl zajímavé výsledky v otázce užívání marihuany, jejíž spotřeba mezi nezletilými rostla v roce 2011 čtvrtým rokem v řadě.

Tyto údaje ostře kontrastují s klesavou tendencí, kterou bylo možno pozorovat v předchozím desetiletí. Nyní marihuanu každodenně užívá nejvíce absolventů středních škol za posledních třicet let.

Na základě tohoto průzkumu a řady dalších studií je zřejmé, že ilegální status drogy s sebou nepřináší kýžené snížení poptávky. Oproti tomu spotřeba legálních cigaret poklesla z 37 % v roce 1975 na méně než 20 % v roce 2011.

Základní argument zní: poptávku po drogách je možné snižovat efektivněji pomocí prevence a zlepšování informovanosti o nebezpečí legálně regulovaných drog (jako například tabáku) než se pokoušet o totéž pomocí prohibice.

Panel číslo dvě – snižování nabídky (Supply Reduction)

Snížení nabídky se zčásti nebo úplně dosáhne ve chvíli, kdy bude existovat plně funkční, legálně regulovaný trh. Samotný termín „snižování nabídky“ má spojitost s fungováním černého trhu, který vznikl jako přímý produkt prohibiční politiky. „Snižování nabídky“ se tedy snaží bojovat pouze s následky nevhodné politiky.

Vládní programy by mohly vést ke snížení nabídky, kdyby vycházely z paternalistického přístupu k občanům: poskytovat pravdivé informace, vytvořit a zabezpečit fungující trh s testovanými produkty, ale zároveň i odrazovat občany od užívání. Stát by také měl akceptovat, že v oblasti užívání ilegálních látek se utvářejí nové normy společenského chování. Díky uplatnění podobných strategií se podařilo zredukovat i výše zmiňované kouření tabáku, aniž bylo potřeba přistoupit k hromadnému uvězňování lidí.

Panel číslo tři – Boj proti praní špinavých peněz

Praní špinavých peněz nepatří ve Vídeňském mezinárodním centru mezi hojně diskutované oblasti, protože se údajně jedná o těžko řešitelný problém, proti kterému je téměř nemožné účinně bojovat. Nikdo se také neodvažuje tvrdit, že by praní špinavých peněž mohlo mít i jisté výhody, nicméně podle bývalého výkonného ředitele UNODC (Úřad OSN pro boj s drogami a zločinem) Antonio Costy určité banky nezbankrotovaly pouze díky tomu, že mohly prát špinavé peníze.

Naše mezinárodní organizace nemůže přehlížet vedlejší dopady protidrogové politiky, mezi něž patří i obrovské obchodní příležitosti pro nenasytitelný černý trh po celém světě. Ten funguje dvacet čtyři hodin denně a prosperuje i vzhledem k nedbalosti kriminalistů, jejichž (ne)aktivita je do značné míry ovlivněna falešným ideologickým paradigmatem, který považuje fenomén obchodu s drogami za danou a neměnnou skutečnost místo toho, aby se k této problematice přistupovalo jako k regulaci trhů s komoditami, jež podléhají určitým pravidlům a zákonitostem.

Obrat na černém trhu s drogami tvoří až 7 % výkonu celosvětové ekonomiky a podle bývalého ředitele UNODC Antonio Costy pomáhá západním ekonomikám přežít. V Itálii je šéf tajné služby bratrem ředitele protidrogového úřadu. Ve Vídni vznikl UNODC tak, že byl spojen úřad boje proti drogám a úřad boje proti kriminalitě. Polovina jednoho úřadu tím pádem vytváří práci pro tu druhou!

Opakujeme otázku, která zazněla v úvodu tohoto prohlášení:

Proč není regulace obchodu s drogami na programu jednání CND?

Odpovědí může být pouze to, že existuje příliš mnoho vlivných osob a organizací, které mají eminentní zájem na tom, aby válka proti drogám pokračovala v takovém rozsahu jako dosud.

Organizátoři těchto tří debatních panelů jsou přesvědčení, že ke změně současného přístupu nedojde. Až donedávna si pouze bývalí političtí představitelé dovolili kritizovat nepodložená tvrzení o tom, že prohibice je jediným způsobem, jak ochránit lidstvo před nebezpečím plynoucím z užívání drog. Nyní se na stranu těchto bývalých politiků přidal dokonce i Kofi Annan. V minulém roce se navíc proti prohibičním zákonům vyjádřili i současní prezidenti tří latinskoamerických zemí, kteří vystoupili s požadavkem na přezkoumání možnosti legálně regulovat výrobu a obchod s drogami. Podle oficiální reakce se OSN nemůže touto otázkou zabývat dříve než v roce 2016. Jako kdyby se nejednalo o palčivý problém!

Prioritou všech organizací, které se aktivně zajímají nebo se přímo podílejí na utváření drogové politiky, by mělo být vytvoření studie o regulaci výroby a obchodu s drogami. Existuje pro to několik důvodů:

1. Po celém světě se stále více diskutuje a věcně debatuje o nutnosti zásadně přezkoumat alternativní přístupy v protidrogové politice. Nicméně na úrovni zákonodárců a oficiálních politických představitelů se této problematice nevěnuje naprosto žádná pozornost.

2. Zkušenosti s faktickou dekriminalizací konopí v Holandsku a s dekriminalizací i dalších drog v Portugalsku ukazují, že státem řízená regulace zakázaných substancí nezvyšuje spotřebu a nezhoršuje situaci kolem drog a jejich uživatelů.

3. Pokračování v drogové prohibici bez zkoumání alternativních možností musí být považováno za nedbalost a účelovou lhostejnost na straně zákonodárců i justice.

4. Budoucí generace budou chtít znát důvody, proč nebylo upuštěno od prohibice s jejími zjevnými katastrofickými důsledky pro společnost a proč se odpovědné orgány nikdy nepokusily vážně se zabývat možnými alternativami.

5. Jedná se o komplexní problematiku, která se dotýká mnoha oblastí lidského života a mnoha společenských aspektů, přesto by však neměla být účelově prezentována jako složitější, než ve skutečnosti je. Většina diskutovaných oblastí nesouvisí primárně se zásadní a nejpalčivější otázkou, jež zní: Jaké druhy regulace jsou pro trh s drogami nejvhodnější?

Z těchto důvodů ENCOD požaduje, aby se UNODC začal zabývat studiem různých regulačních modelů pro substance, které jsou v současnosti zakázané.

You will soon read more about the experiences of the Encod-delegates: Enrico Fletzer, Farid Ghehioueche, Frantisek Pisarik and Fredrick Polak

Republish